HL expedice Alpy

Po loňském roce, který cestování zrovna nepřál, jsme se těšili na letošní zahraniční expedici pro starší členy oddílu (HL), na kterou nakonec vyrazila čistě pánská osádka ve složení Dráb, Jˇenda, Mates, Fíla a Ondra.

Po slunečném týdnu nás trochu děsila předpověď studeného a deštivého týdne v Alpách, ale Dráb vše naplánoval a připravil mnoho variant pro různé počasí.

První adrenalinová zábava přišla již na cestě v autě před Budějovicemi, kdy před námi v bouřce spadl strom na silnici.

Pondělí bylo ve znamení sžívání se s novými krásnými Barakami na cvičném kanále u Českých Budějovic, kde jsme osvěžili své vodácké znalosti na divoké vodě s obtížností až WW IV, nacvičili si způsoby záchrany z tekoucí vody, sami si kanálem proplavali bez lodi a nechali se vytáhnout na břeh. Zejména tento zážitek byl velice silný. 

Po večerním přejezdu do Rakouska jsme se v úterý vydali na řeku Styer a když se vybralo počasí, tak jsme si dali podvečerní cvičnou via ferratu (pro některé první v životě), kde jsme se učili (nebo si připomínali) základní principy lezení po zajištěných cestách.

Na spaní jsme přejeli k halštatskému jezeru, nechtělo se nám všem mačkat v autě, ale spaní venku v nevlídném počasí nám dalo zabrat ještě daleko více, takže ve středu jsme potřebovali trochu lehčí program, který obsahoval odpočinek, procházku kolem Gossausee a někteří zvládli i pěknou technickou ferratu Laserer Alpin s výhledy nad jezerem.

Večer jsme přejeli (nadvakrát, abychom neuvařili dodávku) na parkoviště pod Dachstein a po nabrání sil se s nejlepší předpovědí týdne vydali na celodenní výstup do hor. Částečné vysokohorským terénem (se stezkami poškozenými přívalovými dešti), částečně po ferratách jsme všichni vyšplhali až na ledovec Dachstein a dále se podle sil rozdělili, někteří zvládli velice náročnou ferratu Skywalk (E), dále někdo prolezl hřebenovou ferratu Irg (D), někdo se prošel po ledovci k chatě, někdo se podíval ferratou až do 3000 m. n. m. na vrcholu Höher Dachsteinu. Návrat zpět opět podle sil pro některé ferratou, pro některé částečně lanovkou – aspoň měl kdo připravit večeři s krásnými výhledy na západ slunce.

V pátek jsme se navrátili k vodnímu programu a sjeli lehce obtížnější a hlavně rychle tekoucí Enns ve dvou úsecích s obtížností až WW III. Následoval přesun k Salze, která byla sobotní třešničkou na dortu – asi nejoblíbenější vodácká divoká řeka s křišťálově průzračnou vodou v hlubokých kamenných soutěskách a alpských údolích, s krásnými a tak akorát náročnými peřejemi, stupni a válci, ale také s kolonami vodáků v některých místech. Nesměl chybět místní vodácký křest – skok z několik metrů vysokého můstku do ledové vody.

Poté následoval závěrečný večer na krásném odpočívadle u cyklostezky s Fílovými úžasnými šiškami s mákem a zhodnocením akce a nedělní cesta zpět do vlasti.

Všechny fotky a videa naleznete zde.