Singltrek s pátečními svišti

V pátek jsme se sešli na Pavilonu ve složení Kája, Viky, Eliška, Áďa, Fíla, Kuba, Kryštof, Tom, Honza, Miho, Pepa, Rebeka, naložili většinu kol a lidí do transitu a vyrazili na dlouhou cestu. Po dvou a půl hodinách vlakem a autem jsme dorazili do Raspenavy, kde jsme všichni nasedli na kola a vydali se otestovat naše schopnosti a kola na krátké desetikilometrové cestě do Nového Města pod Smrkem. Cestou v Libverdě u Obřího sudu se oddělila skupinka (Miho, Pepa, Kryštof, Fíla, Kuba, Viky), která se rozhodla vyzkoušet slibovaný singltrek už v pátek. Když dorazili do kempu, kde už Honza chystal oheň a silniční skupinka se rozkoukávala v novém prostředí, málem jsme je nepoznali, jak měl každý od zadku na zádech hnědý pruh a hnedé kapičky v obličeji (podle vyprávění od bláta, ale bůh ví, co se cestou dělo..). Večer jsme u ohně snědli své večeře (někdo opékal, někdo svému buřtu oheň jen ukázal) a poté zalezli do stanů, nabrat síly na další den. V noci nám silný vítr a občasný déšť nedal moc spát, ale jak se ráno ukázalo, nebylo to až tak zlé (když někteří neslyšeli sirény z města a přitom dokázali být vzhůru celou noc). 

V sobotu ráno jsme všichni hbitě vyskočili ze stanů, plní energie a s úsměvem na rtech, abychom se nasnídali, vyčistili zuby a oblékli se do našich cyklistických úborů. Ještě v kempu jsme absolvovali proškolení a cvičnou jízdu na malém singltrekovém okruhu a na základě sil a očekávání jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna skupinka ve složení Beky, Honza, Kája, Eliška, Tomáš a Áďa a druhá ve složení Miho, Pepa, Kuba, Kryštof, Fíla a Viky. Obě skupiny vyrazily po zelené stezce, z ní na pohodovou modrou, která vedla krásnými zelenými lesy a na kterí jsme nepotkali ani nohu, a prodloužily si to přes červenou zpátky do kempu. První skupinka dorazila asi o čtvrt hodiny před druhou a už chystala svačinový oběd. Po obědě jsme si odpočinuli a nechali vytrávit a slehnout vydatné jídlo a vydali se znovu po nástupním zeleném singltreku tentokrát na červený, do kopce a do kopce po Asfaltové agónii, kde se nahoře odpojila zdatnější skupinka, aby si zajela černý zhruba sedmikilometrový okruh okolo Měděnce. Pak už se jelo jen z kopce, snad nejkrásnějším úsekem, až na Hubertku, kde jsme si odpočinuli, nabrali ztracené síly malinovkou a koláčem a odtud pokračovali dalším krásným úsekem - červeným singltrekem Libverdská strana až k Obřímu sudu. Tam se všichni statečně rozhodli pro delší úsek po singltrekových stezkách a Ludvíkovským traverzem a Novoměstskou stranou jsme se dohoupali až na zelený nástupní singltrek, který nás vyvezl až ke stanům. 

Večer jsme byli tak hladoví a vyčerpaní, že jsme snědli všechny těstoviny a při mafiánech někteří opravdu usínali a ráno se neprobouzeli. Ještě jsme stihli vymyslet strašnou katastrofu, kdy neočkovaná tchýně Nováková ve městě Nic zastavila dopravu na olympijském stadionu v Pakystánu uprostřed trávníku v klokaním vaku. V noci jsme už skoro všichni spali jak zabití a ráno po snídani a sbalení stanů vyrazili na cestu k vlaku krásnou krajinou Pekla okolo polehávajících krav a telátek. Cestou k nádraží v Raspenavě jsme vypustili i ty poslední zbytky sil a pak už jen naložili kola a vydali se k domovu.

Za celý cyklovíkend jsme podle Tomova tachometru najeli něco přes 70 km (skupinka, která jela navíc černý singltrek asi o 7 km víc), což jsme předem nečekali a myslím, že jsme z toho byli všichni příjemně překvapení. Na závěr musím říct, že jste všichni skvělí cyklisti a že jsem z vás měla velkou radost. Myslím, že se nemusíme bát nějakých dalších cyklovýletů nebo puťáků :-)

Fotky ještě přibudou, část má Honza ve foťáku, tak mějte trpělivost.

Rebeka