Tábor | Bizon

Maya na-wi, zu-mi teth-lan-i! Veliký Manitou vyslyšel naše prosby a pomohl nám zvítězit nad bílými tvářemi. Naše dvoudetýdenní dobrodružství ale začalo už trochu dříve. Do rukou se nám během víkendové akce dostal dopis od indiánského kmene...

Zajali nás! Co asi chtějí?!

Vyslyšeli jsme prosby neznámého kmene a vypravili se na určené místo. Při cestě se v úžině ozval bojový pokřik, stíny se mihly mezi stromy a my byli najednou obklíčeni skupinou rudých bojovníků. Svázáni, vystrašení jsme byli odvedeni do tábora. Už z dálky se ozývaly hlasité výkřiky místního šamana při jednom z rituálů. Vypadalo to špatně, dokud si kmenový šaman nepovšiml pírka ve vlasech jedné z nás. Teprve poté pochopil, že jsme přišli pomoct. Jejich původní osada byla vypálena bělochy, kvůli stavbě cesty pro železného oře.

Bratře, sestro... jsme součástí kmene

Po řadě zkoušek jsme byli přijati do jejich kmene a přislíbili pomocnou ruku při boji s bělochy. Jedno odpoledne se z lesa nesl křik - ne bojový, ale nářek - vrátily se z cest naše indiánské sestry spolu s neznámou indiánkou - Akirou. Její osada byla podobně jako naše vypleněna a spálena na popel. Jako jediná unikla. Abychom měli dost zásob na případný boj s bělochy, vypravili jsme se na lov zvěře a vybudovali ochranný totem.

Silueta na obzoru

Po několika dnech nám na cestě přistál šíp se vzkazem od spřáteleného sousedního kmene - bílé tváře se blíží. Po několika dnech se ukázalo, že Akira nebyla jediná přeživší. Objevili se i její indiánští bratřií. Pocity štěstí a radosti ale přerušila temná silueta na obzoru. Postávala na druhém konci naší louky s jakousi trojnohou a cosi si zapisovala, ale nám nevěnovala ani špetku pozornosti. „Je to běloch“ zněla slova průzkumníků. Tiše jako šelestění listí jsme záškodníka ze všech stran obklíčili a zajali ho. Škubal se sebou, ale naše provazy nepovolily. Uvázán ke stromu vyzradil některé důležité informace. Najali si ho lidé z města jako zeměměřiče, aby vyměřoval a plánoval železnici. Ale není jediný, někde v okolí měla existovat celá mapová základna.

Ukradli jsme jim důležité dokumenty

Po dvou dnech hledání jsme ji konečně našli. Prostor armádní výcvikové střelnice a v něm ukrytá polozemnice plná pravítek, kružítek, vojenského vybavení ale hlavně - šanon s dokumenty o stavbě železnice a obrovskou mapou plánované trasy, která vedla přímo přes území naší osady. Něco musíme udělat, bílé tváře musíme zastavit! Dokumenty jsme rychle prozkoumali, odnesli a ukryli. Na jedné ze stránek byla zakreslena poloha jakési poštovní schránky. V ní jsme nalezli osobní dopisy vojákům a obálku označenou „tajné“ - v ní příkaz k útoku na indiánské osady - tedy připravit na boj!

Do zbraně! Chtějí nás vyhnat z osady

Část naší osady se vypravila střežit hranice, aby zabránila bílým tvářím vstoupit na naše území. Část zůstala střežit tábor, při čemž si plnila i svou tábornickou zkoušku. Celý tábor byl na nohou a přes hodinu bránil tábor před nájezdy. Bílé tváře byly ale rychlejší a podařilo se jim napadnout náš tábor a udělat v něm pořádnou paseku - shozené ešusy, převrácené stoly, zničený spacákovník, téměř zahašený oheň, ale co je nejhorší - dokumenty zmizely. Vše vypadalo ztraceně, měli jsme poslední zbytky naděje. Pak se ale vrátily obě skupiny, co střežily hranice. Jedna se vzkazem o vítězství nad bílými tvářemi od sousedního kmene, druhá s novinou, že vystopovali plukovníka, který vedl útok a ukrývá se poblíž naší osady.

Zbabělý plukovník

Vyčkali jsme do šera a pak se vypravili plukovníka zajmout. Pod rouškou noci jsme vtrhli do jeho úkrytu a vyvedli ho ven. Byl trénovaný a nemohli jsme riskovat, že by nám upláchl. Lany a provazy jsme ho připoutali k dlouhému kůlu a odnesli ho znehybněného na našich ramenou až do tábora za hlasitého bojového pokřiku. Zabíjet, nebo mučit ho by nebylo chytré, měli jsme důkazy o jeho zradě vůči armádě a mohli jsme vyjednávat.

Vyjednávání se šťastným koncem

Od začátku se ale tvářil přátelsky - představil se jako plukovník Winston Morgan, popsal nám, proč zradil své vojáky a proč záměrně prohrál. Byl fascinován naší kulturou a nechtěl prolévat krev našich bratrů na území, které jim právoplatně patří. Nabídl, že se pokusí zařídit mírový zákon pro naše osady. Jak řekl, tak učil. Do rukou nám předal mírovou deklaraci o založení první indiánské rezervace. Dokázali jsme to, jsme v bezpečí! Za jeho čestnost jsme mu splnili jeho přání - vstoupit do našeho kmene a vzít si za ženu půvabnou Takati. A tak se i stalo... A od toho dne žily všechny indiánské kmeny v klidu a míru! Kua wheyla yana vievi, Te nadi yana lo.