Tábor | My a Zřící

Dětský letní tábor Středověk | 2021 | Radostín u Sychrova

Bylo nebylo…

Dvě království ve válce stoleté, kdež už jen déšť chladný skrápí rytířům krvavé rány. Solnohradští táhnou do boje vstříc Makovským. Však bitva o Pařez nechť vstoupí do dějin jako konec této proklaté éry, neb obě království se pro blaho své i lidu mír uzavřít rozhodla. Pozdvižených mečů již netřeba, všechny sváry ať jsou prominuty…

Jak ke střeše nad hlavou i trhan přišel

Však válkou zpustošené vesnice ještě pohromy stihly a sedláci i pobudové útočiště jiného zoufale hledají. Však na královské oslavy přeci pozvání sou, tamž o azyl přeci požádat mohou. Král se milosrdně zachoval a v novém královském městě pod Sychrovem všem teplého žvance a střechu nad hlavou nabíd.

Tajemný předmět

Městečko neveliké, však apotéku, krčmu, Makovský sál i pranýř skýtá. A jakými tajemi propleteno jest, však alchymistu tu také hostí. Ten v doupěti svém podivné předměty skrývá, však jeden upoutá zraky všech. Merlinovo oko. Tajemný předmět předávaný z generace na generaci alchymistů, však žádný z nich nezjistil poslání jeho. Snad přelud, snad odlesk, vždyť ta proklatá věc se právě rozzářila jak plamenem kdyby zahořela. Fialovým světlem a paprsky v kouli podivnými. Tu zlověstný hlas na nás promlouvá a zkázou království hrozí a králi se vysmívá.

Lov na čarodějnice

Král rudne a zuří, takto hovořiti s Jeho výsostí se nebude, ta čarodějnice bude zítra hořet! Všechny hříšnice čarovné dalšího dne v plamenech stojí, však platno málo to jest. Dne dalšího opět ten skřekot z oka Merlinova, vysmívá se, hrozí, jak zničí svět náš i svět zřících. Svět zřících? Což o čem to hovoří?

Astrář

Na studium knih po radě alchymistově dáváme se a tu Astrář nalézáme. Zde o světě druhém, jak za čarovnou bariérou skrytém, dovídáme se. V sehrání královského divadla pak celou legendu zhlédneme, jak světy dva stvořeny mocným kouzlem byly. Což ta čarodějnice Rohana vskutku zamýšlí?

Pátrání po Nolenovi

Jak hlásek andělský se k nám nese další vzkaz, však tentokráte od bytosti ze světa druhého, bytosti zřící, uvězněné Vivian, lesní dryády jenž zlé úmysly Rohany nám osvětluje. Rohana chce oba světy hrozivými skutky naplnit a pak je srazit dohromady, aby jen zlo na zemi zůstalo. Rady poslechneme a pátráme po někom, kdo by pomoci mohl. Prý snad nějaký Nolen, však brzy dozvídáme se, že po smrti je. Vskutku ale štěstí máme, neb v rozvalinách domu jeho cosi nalézáme. Jakousi knihu… Bestiář

Bestiář

V bestiáři potvor přemnoho, vše prý bytosti ve druhém světě žijící to jsou. Plivník. Elfík. Salamandr… Jména podivná, tvorové ještě víc, však vše dobře do sebe zapadá, než aby o lež se jednalo. Rohanu zastavit nikdo sám nedokáže, její srdce kamenné je její nejsilnější zbraní, ale též slabinou. Nezemře, však když srdce nalezneme a zničíme, již nic nezmůže.

Les mudrců

Na kamenné srdce obyčejná dýka nestačí, lektvaru silného třeba jest, však ten vaří se z bobulí, jenž jen tvorové podivní po nocích po lesech hlubokých sbírají. Plížíme se mezi nimi a z nůší jim bobule postupně odnášíme.

Lesní dryáda Vivian

V lese u města kohosi nalézáme, není mrtvá, ani zraněná, jen k smrti vyčerpaná. Je to ona, ta, která nás vedla na cestě za Nolenem. Utekla ze zajetí zlé Rohany a běžela za námi, štěstí, že jsme ji našli. Získati důvěru několika zřících tvorů, elfíků, nám za rozbřesku pomáhá a tiž nám pak s vytrženými stránkami z Bestiáře pomáhají. Vykládá nám, co vše na zničení zlé Rohany třeba jest. Elixír. Meč. Místo.. A samo sebou to srdce.

Karbaníkova stezka z dluhů

Po krátké obhlídce královských komnat na zámku Sychrovském se vydáváme na povětsné gamblerské klání do zahrad. Zde oddlužiti jednoho karbaníka, jenž za dluhy svoje meč z oceli nejvzácnější jak zástavu lichváři ponechati musel a za splacení dluhů nám jej přislíbil. Pak do lesů pak zamíříme, kdež podle indícii místo kde Rohana srdce své ukryla odhalíme.

Výprava do Zamotaného lesiska

Část střeží město před Rohaniných poskoků nájezdy, část její srdce se vypravuje hledat. V noci nejtemnější, v lese tajuplném spáleniště nalézáme, z něj jak kdyby bahno smrduté vytékalo. V jeho nechutné hloubi, aspoň loket pod povrchem cos nalézáme. Sklenici a v ní přesně to, což jsme hledali.

Louka vzpomínek

Královské město zpustošeno jest, však to nejdůležitější nevzali. Na poslední výpravu celé město vypravuje se. Stateční hrdinové pak vprostřed louky magické stanou, elixírem srdce polévají až fialový dým z něj se valí, král se rozpřahuje a mocným úderem srdce půlí. Je ticho. Napětí ve vzduchu upadává, když král srdce rozlomené mezi lid svůj přináší

Zazvonil zvonec a…

Rohany je konec. Její tělo rozletělo se jako když kamna bouchnou. Prach, uhlíky, smrad a k tomu zvláštní fialové krystalky. Chtěla nás zastavit, však přišla pozdě. V táboře nás již nenalezla a v tu ránu byl její osud zpečetěn.

Teď je čas slavit, je čas opěvovat, jak hrdinové nejmocnější čarodějnici společnými silami přemohli a svět lidský i svět zřících nadále mohou tu být. Jak jeden moudrý mnich jednou pravil: „Kámen“