Ani si nevšimnete........
"Už zase někde řve, to zas padne zelený život", říkám si, když poránu slyším motorovku za panelákem ve Václavkově ulici..Otevřu okno - desetimetrová zdravá borovice se s praskotem skládá přes chodník...Mudruju o důvodu a s obavami sleduju, zda se nástroj rozeřve i pod vedlejším javorem...Dlouho už si říkám, "jak dlouho to ti lidé ještě vydrží?" Javor se rozkošatil přímo před jejich okny a zahalil je do pralesního přítmí..A po tom dnes asi lidé netouží....
Compag nakládá, odjíždí, oddechnu si...javor stojí....
Za pár hodin se vracejí. Pracují perfektně, profíci....půl minuty řve pila a čtyřicet košatých let se válí na zemi. Bleskové rozřezání, naložení, uhrabání, aby si lidé ani nevšimli, než přijdou z práce, aby nebyli obtěžováni..Týmová práce na jedničku, jen to fikne, jde přece jen o manipulaci s materiálem...
Povolení jistě mají. Oprávněné či nikoliv? Co já vím...
Čtyřicet let košatosti, stínu, barev, vůní, kyslíku...Javor se klenul nad chodníkem, vytvářel krásný baldachýn..v jeho stínu popěvovali kosi a vrkaly hrdličky, občas se všichni slétli dolů vykoupat do kaluže, prohlubně v asfaltu, do které jsme v parných týdnech jako blázni za přihlížení šokovaných chodců nosili v kbelíkách vodu, aby ptáci měli kde smočit tělo, což je pro ně někdy důležitější, než uhašení žízně..Už na to čekávali, a o to šťastněji pak zpívali...
Nedávno dům zateplovali. Už tehdy jsem trnul, nebude-li s javorem konec, ale kupodivu nebyl.Proč nyní? Ty lidi chápu...cítím jejich radost z přílivu světla do hranatých bytů...Tak to ve městě je, chtě nechtě, člověk zde má pré...Ale je to všechno? Rychlá změna, rychlý výkon a prázdno........
Když se rozhodnou pokácet strom pralesní lidé, jimž říkáme primitivové, jde do lesa celý kmen. Shromáždí se u stromu, společně ho obdivují a vzájemně se upozorňují na to, "co dokázal", jak krásně vyrostl..Obdivně se dotýkají kmene a pozorují každý tvar v jeho koruně..Obřadně zpívají a tančí, děkují. Pak strom muži pokácí a rozdělí, nic nepřijde nazmar...No to víte, primitivové......
Co vnímáme my? Materiálové kulisy ve svém materiálovém životě. Technologická vějička z nás udělala stroje bez potřeby čehokoliv hlubšího? Nějaká "duše stromu", co je to za bláboly? A poetika - na tu dnes není čas. Emoce jsou pro slabochy, nějaké mihotání světla v listoví, ptačí hnízdečka, co s tím, podzimní rej barev nás nedojme, kdo má ty sračky pořád uklízet z auta?
Ta borovice byla zdravá a nestínila, dům nenadzvedávala, nevím......Nejspíš teoreticky mohla na někoho spadnout? Dočkáme se neopadavých stromů s povoleným výškovým limitem a pouze ve vzdálenosti od jakéhokoliv možného lidského pohybu? To jich na sídlišti moc nezbyde...
Kdyby aspoň to dřevo....Co všechno by dokázal řezbář či truhlář udělat z krásného, mohutného javorového kmene? Ale motorovka je nekompromisní, pro snadnou nakládku se strom rozpadne na špalky leda tak ke spálení. Primitiv by zaplakal, doslova. My ne. Jsme civilizovaní.
Sbírám popadané javorové "nosy", semena, to jediné, co tu po javoru zbylo. Vyděli jste někdy, jak geniálně létají vzduchem, jako dokonalé helikoptéry? Tato doletěla jen na sfalt...Rozloupnu jádro - pod temnu hnědí slupky je krásně zelené, živé. Zasadím je do květinče a pak na jaře půjdou na kraj lesa. Javorů dnes není moc ani tam, za městem..A já to tomu javoru dlužím. Tolik mi dal.
Karel z lesa