Až stydne krev.....

 Musím chtě nechtě kousek po silnici....Od Krčkovic k Věžáku nepotkávám jediné auto, a to je sobota podvečer...Jak se blížím k rybníku, houstne počet rozjetých žab...Znáte to, aspoň vy, kdo se nedíváte na svět jen z té plechoskleněné kukaně - není to hezký pohled na ty krvavé placky, uschlou kůži, vylezlá střeva..To je ovšem vidět jen při nízké rychlosti chodcově...
Vzpomínám na to, jak dobře se mají naši studení a vlhcí přátelé tady na Mladoboleslavsku, kde je tak hezky a účinně ochraňuje místní ČSOP. Tady v Českém ráji, ač jde o CHKO a domek jeho centra je vzdálen 200metrů, ticho po pěšině - doslova. Placaté žáby nějak nekuňkají...Přestože úsek nejvyšší hustoty mrtvolek je tak maximálně 100 metrů dlouhý, bariéra, ba ani varovná značka nikde žádná.....

A ta hustota je značná, jsou to minimálně desítky...Jedna živá sedí na krajnici, když ji vezmu za pupík, tak nějak zmrzle kuňkne....

Co ale nemohu pochopit - žáby jsou rozjeté doslova v celé šíři vozovky, tedy úplně na krajnici, i úplně uprostřed úzké vozovky, tedy v místech, kde se žádné auto za normálních okolností nepohybuje......? Na silničce, kde projede pár desítek aut denně, ve všední den ani to ne, tolik mrtvých žab a v takových neočekávatelných polohách, těžko dosažitelných i při vstřícném vyhýbání se? Tak málo aut by se vyhýbalo tak intenzivně právě v místě největší migrace žab?
Není to poprvé v životě, kdy mě chtě nechtě napadá myšlenka na odvrácenou stranu lidské psychiky, kdy se vám neodbytně vtírá dojem, že na ta zvířata někdo najel - schválně........Za tolik let chození a šlapání do pedálů jsem už vidět tolik rozjetých zvířat, za okolností náhodnému, neodvratnému přejetí nenasvědčujících....Prosím, přesvěčte mě, že se mýlím..!!........

O kus dál z mokřadu se už ozývá spokojené jarní mručení těch, které neměly ten špatný nápad se silnicí, nebo měly sakra štěstí...Samečci se vrhají na samičky, jaro v plném proudu, teplo....jen mě nějak ztuhla krev v žilách.........                        

          Karel z lesa