Biodiverzita ....aneb "Když v MB chvíli neřvou žací stroje"

Na přítomnost přírody ve městě většinou pohlížíme - a argumentujeme tím při apelu na úřady - z hlediska ekologie těla... Kolik kyslíku, exhalací, prachu, teploty, vlhkosti -  prostě jde nám o zdraví... Ale jak vidno - pouze těla? Nic jiného již nemáme? Ničím jiným nejsme? Nu ano, máme psychiku, ale tu považujerme beztak za z těla odvozenou a tudíž taktéž "mechanickou"......
Až sem jsme se dostali... sami sebe již považujeme často jen za biologické stroje..... Až sem nás dostává naše "ulehčující technologizace", která se, zdá se, nezastaví, dokud nedosáhne totality....
Nakolik k tomu přispívá to, čemu říkáme mylmě "životní prostředí", zatímco ono je přímo součástí nás samých a taktéž naopak? Hranaté, strohé domy a budovy, asfalt, beton, ocel....... a "golfové" trávníky, v nichž příslušná firma na zadání voličských preferencí magistrátu úspěšně po desítky let ubíjí cokoliv přirozeného, cokoliv pestrého, cokoliv KRÁSNÉHO......
Ano, krásného...... jak jsme ve vírech starostí zapomněli, že máme DUŠI, právě tak jsme zapomněli, že přirozeně KRÁSNÉ je její základní potravou, bez níž duše hyne..... Ano, často zcela nenápadně, neznatelně ubývá, až se vytrácí docela... a my a ti, jimž život předáváme, to vlastní smrštění, scvrknutí na pouhý organismus, to už často ani nezaregistrujeme...... Co oči nevídí, srdce nebolí.... a duše, vlastní všem jakkoliv problematickým minulým tisícíletím, nám neschází............

A přece ji lze znovu objevit, pocítít uvnitř závan její vůně...... někdy stačí takový květ, kvítek......... Vyrazil srdnatě hned po posledním převálcování hutnícím strojem, otevřel svou krásnou, drobnou tvář vstříc slunci..... a kolem další a jiné kvítky stále znovu a znovu  svou obdivuhodnou drobnou krásou dokazují, že život není jen biostroj a krása jen pouhým vnadildem pro jeho rozmnožování.....
Jen se trochu zastavit, sehnout, mlčky nechat vstoupit - a možná objevíme pod pod svým vlastním  povrchem někoho, koho jsme už dlouho nepotkali..... A v tu chvíli můžeme pocítít otevření radostné, jemně zářivé hlubiny tohoto setkání....... Jak podivuhodná je duše každé takové rostlinky....... Jak říká i Ježíš v Evangeliu - "amen, pravím vám, ani Šalomoun ve své nádheře nebyl tak oblečen, jako jedna z nich".......

...Pokud ovšem magistrát nezavelí k urychlenému prosazení bezduchého, katalogového "úklidu".......

Naše fyzické zdraví, ekologie těla, je jistě důležité, ale bez zdraví jakkoliv popírané duše, kterou rozhodně nemyslím pouhé mentální pálení neuronů a  která ztratila smysl  pro krásu přirozeného, nemá myslím velkou naději člověk, který by aspoň v mých očích, "stál za to"......

Proto to vidím tak, že podpořit co nejvíc přirozených květů ve městě je důležité i pro ty, kdo se na ně nezaměřují, kdo je uvědoměle nevnímají...... duše v nich si jich přesto všimne, a každým takovým všimnutím pookřeje, zjemní se, zvláční, zradostní a o trošičku "zlaskaví"...... A to je to, co potřebujeme k přežití, natož pak ke skutečnému žití, které by mělo hlubší hodnotu a smysl.....

Příroda je koneckonců nezmar, to víme.. jen u nás už to tak jisté není. I přes všechnu tu chemickou a mechanickou nálož se kvítky znovu a znovu otevírají všude, i v puklinách asfaltu.... Podívejte se na pár symbolických obrázků, jak to vypadá, když vrchnost dovolí /či na chvíli zapomene?/        

Karel z lesa