Eco Jekyll & Hyde, aneb dvě půlky lidské tváře /.. v krajině/

Obrázek 1 : Pramen zvaný Hrdinka, cca 1km severně od Branžeže směrem ke Smrkovci, jeden z velmi mála v této oblasti. Před cca dvanácti lety tu byly rozvaliny... Pak někdo dobré vůle, pro mě neznámý, obnovil ostění z pískovcových kvádrů, umně vyrobil pěknou stříšku a opodál posezení s lavicemi a stolkem pro turisty... Neuplynulo moc let, takových sedm, kdy lidé toto místo opět proměnili
 v rozvaliny. Rozvrácené posezení postupně zcela zmizelo, stříška se, ač jsem žádné tornádo v oblasti nezaznamenal, podivnou silou propadla a pak také zmizela neznámo kam... A roky rozvalin pokračovaly dále, jen trčící pískovce, "turistům" přecejen odlnější, signalizovaly, že tohoto pramene si kdysi někdo místní vážil a měl ho rád, dokonce tak, ža pro něj nelenil materiálu a spousty hodin práce, dopravy, budování... Ten někdo tím měl rád také ty, pro které to dělal... jak asi prožíval jejich "vděk"?

Už jsem nedoufal, že se něco změní, ale naštěstí jsem se mýlil... Jak šťastný omyl! Na časném jaře, kdy Tataři na Vibramu ještě krajem netáhli, jsem přišel k prameni, očekávaje obvyklý neutěšený pohled - a vytřeštil jsem oči na tu krásu! Tohoto slova užívám jako šafránu, ale z tohoto nového uzdravení pramene svítí Láska na desítky metrů.... Máloco mě dokáže tak potěšit.... Tak přece, přece dobrý člověk ještě žije.... a nebojí se dát všanc svou práci a um v neumírající naději, že i lidský primitiv se může vyvíjet a z ošklivé larvy se stát motýlem... Jak by to vypadalo, kdyby nás tato naděje nadobro opustila?

Tak jsem tam stál, popocházel, posedával, prohlížel si pečlivě s fortelem, citem, tvořivou chutí a radostí vytvořené detaily a užíval si tohoto lidského duševního dopingu...... Tak takhle působí člověk, který, ač zanechává v přírodě a krajině své stopy, nečiní tak z uchvatitelské zvůle, nýbrž z upřímné snahy této krajině a místu prospět - a výsledkem je soulad, který nezažíváme úplně často.....
 
Obrázek 2 : Co na něm vidíte? Předpokládám, že kromě stráně a listí - nic. Nu ano, nic tu není - přestože právě zde bývala - studánka............. Na tohle místo jsem přišel ještě rozjařen od Hrdinky, je to nějakých 300 metrů... Ze dřívějška pamatuji malou klenbu z pískovcových balvanů, a v ní temné, hluboké oko, v němž se shlížely kapradiny a putující oblaka.... Sem chodila pít hlavně zvířata, nalézající vodu v této části PR Příhrazské skály tak málo kde... Už se nenapijí.... Proč? To také způsobil člověk, ale s úplně jiným inventářem duše, než ten u Hrdinky... Tento měl nejspíš duši jen u traktoru, na nějž nakládal pokácené stromy, které stahoval ze stráně právě touto úžlabinou se studánkou...a právě studánka stála v cestě hladkému klouzání jeho dřevěnného byznysu... Proto kameny, tvořící klenbu, odházel,vidíte je v levé části snímku, a třpytivý pozdrav z hlubin prostě zavalil kmeny brutálně sdíranou a valenou zeminou a hrabankou.. Nějaká ta zima navrch zahladila stopy.... Jen průsak v listí stále naznačuje, kde bylo něco krásného..... Zde už žádný princ z pohádky, neb spíš český Honza s buchtami, nepřijde, aby odolával všeobecné entropii.... Nebo se mýlím? Jak bych rád... Třeba to budu nakonec já, ač buchty nejím a nářadí sem z Boleslavi na zádech snadno nedotáhnu......
 
Je to zvláštní, dívat se na lidskou tvář, o níž víme, že každá půlka je jiná a vykazuje diametrálně odlišný výraz, povahu rys osobnosti... Stejně tak je tomu s lidskou tváří, vtisklou do krajiny.... Které půlce dáme přednost, která převládne, to za celý běh lidských dějin není jasné, kvas tohoto zápasu často nakračuje k hraně propasti, ale zatím vždy byl převážen, když ne něčím lepším, pak alespoň pudem sebezáchovy... bude to - aspoň tak - i nadále? Nebo se odvážíme doufat, že bude dokonce lépe?                                 

                              Karel z lesa