Fénix to není, ale Kosmonosské jaro ano.....

Fénix vstával tentýž z vlastního popela, což se staletým lípám, které kosmonosští pokáceli, jistě nepovede. Ale abych byl objektivní, nezaseknu se jen škarohlídsky v čase a ač s mnohými vzpomínkami, podívám ses vámi na přítomnost....
Úřad pevnou rukou paní Petříčkové splnil, co sliboval...na místě, kde stáli šumící obři, se způsobně ocitla tichá, nezkušená zelená mládež, tentokrát vysazená se všemi zahradnickými náležitostmi. Nezbývá než doufat, že město nenechá tyto malé příchozí bez pořádných kořenů uschnout v těchto časech, kdy možná na Sahaře prší častěji a více, než zde........
Také druhá část plánu, spočívající v ošetření zbývajících stromů, které prošly selekcí, byla již, zdá se, provedena...A zdá se, že i ta tentokráte už odborně /(....důvodem údajné nutnosti pokácení většiny lip bylo prý předchozí špatné ošetření - nikoliv komunistické, nýbrž už porevoluční - které údajně stromy zničilo../.
Co se dá dělat...kdo vzpomíná na jednotlivé staré stromy? Kam odcházejí jejich příběhy a příběhy lidí s nimi spojených, včetně příběhů mých..koho by zajímaly? Rozjařená přítomnost má vždy až dost příběhů vlastních...pokud to příběhy jsou...Alej teď vypadá  značně rozpačitě, takové "noty na buben", ale co bych si přál? Aby snad byla komplet vykácena jen proto, aby byla nově vysázena jako stejnověce "krásně symetrická", jak si to leckdo i představoval? Probůh, jen to ne.... V současné aleji jsou tak čtyři, možná pět generací, což je na jednu stranu rarita, která přecejen svědčí o tom, že snaha zachovat co nejvíce starých stromů při současném splnění všech současných kriterií zde přecejen byla......
Nezbývá než popřát všem stromům a stromkům hodně zdaru a úřadu hodně  neutuchající pozornosti a péče, která by významně předčila tu dosavadní...."Svou" zubatou alej neopustím, budu se chodit dívat, jak stromky prospívají a zvedají se k nebi, aby doháněli své předky, pamětníky...Doporučuji vám i nyní návštěvu - když si uděláte, zvlástě vy boleslavští, čas na klidné prochození aleje na kopci s chrámem Povýšení svatého kříže, posezení na lavičkách, pocítíte specifického Genia Loci, kterého toto místo bezesporu má...čím víc času si uděláte, tím více jemného, klidného světla si v srdci odnesete...a vydrží vám dlouho...Pak pochopíte, proč jsem se za staré stromy tak emotivně bral....     Karel z lesa