Identifikace zdrojů zněčištění ovzduší

V minulém příspěvku jsme zmínili možnost stanovení obsahu látky levoglukosanu v jemných prachových částicích PM_2,5 a PM_1,0, jejíž přítomnost je průkazným „otiskem prstu“ prozrazující jejich emisní zdroj. V tomto případě spalování biomasy v lokálních topeništích všeho druhu. Ve skutečnosti lze v ovzduší takových specifických otisků sledovat desítky a určit tak podrobněji podíl jednotlivých typů zdrojů na místním znečištění.

Nákladnost analytických metod umožňující bližší popis konkrétní zátěže v konkrétní lokalitě i neochota obcí investovat do tohoto typu strategických projektů zatím neumožnila jejich širší použití. Často jsou obdobně jako CENATOX financovány z grantových zdrojů. Jiné metody, využívající tzv. receptorové modelování, byly též využity v rámci základního výzkumu a to dokonce i v několika středočeských městech. ČHMÚ v souvislosti s modernizací státní imisní sítě v průběhu roku 2013 a mapováním původu zátěže v Moravskoslezském kraji nově zřizuje svou Laboratoř pro identifikaci zdrojů znečištění ovzduší. Tyto stále se zdokonalující nástroje už nebude snadné v budoucnu přehlížet.

Je to paradox, ale v případě desítky let probíhajícího a celkem bezesporně akceptovaného výzkumu škodlivosti kouření na lidské zdraví, je identický problém v souvislosti s týmiž odpadními produkty „metabolismu“ vytápění domácností a provozu motorových vozidel všech typů bagatelizován a relativizován. Na druhé straně nový Zákon o ochraně ovzduší přináší zajímavou novinku v podobě povinnosti zpracování souboru krátkodobých opatření regulujících dopravu na pozemních komunikacích v případě výskytu smogové situace, pakliže je v obci identifikován významný podíl imisní zátěže právě z dopravy.

Pro zájemce připojujeme specializovaný text- autoreferát disertační práce „Analýza organických markerů pro identifikaci zdrojů atmosférického aerosolů.“ Sledovanými lokalitami byly v tomto případě Brno a Šlapanice. Výstupy aplikace jiných nástrojů pro Prahu – Smíchov, Suchdol a Libuš připojíme v příštím příspěvku.

David Hradiský, 13. 2. 2013