Kde ty dnešní květy jsou??
......chtělo by se parafrázovat píseň Marlene Ditttrich.... Když jste ráno vycházeli do práce, možná vás venku vítalo slunce se záplavou květů sedmikrásek, pampelišek, rozrazilů, popenců a dalších ve vysušených, nizoučkých, přesto však krásně zelených trávnících... Možná jste se těšili, že je zase uvidíte, až se budete vracet, ale ouha - zatímco slunce zatím na obloze viset zůstalo, místo záplavy květů vás odpoledne vítal již jen tradičně uniformní, monkulturní, zmechovaný, posekaný drn.... Dobře známe rčení "papežštější, než papež", že? A takto agilní je místní monopolní zelenoúdržbář Compag... Možná aby bylo za co platit zaměstnance, vyrazily sekačky do svého řvoucího boje tentokrát už preventivně... Vzpomínám na svou střední školu v době socialistického drilu - považte, museli jsme nastupovat po třídách do řady a papalášský ředitel Vytiska nás jednoho po druhém kontroloval, "zda mu vlasy neprcají límec", jak se tehdy lidově říkalo... Pokud ano - marš povinně k holiči!!!!
Už tehdá jsem byl rebel a bojoval jsem o každou loknu, o každou "kotletu".... Že by proto se mi nelíbilo, že se k něčemu tak PŘEKRÁSNÉMU, jako jsou prchavé /nikoliv prcavé/ jarní květy a travičky, zeleněstrůjce takto chová??
Ale k čemu nám jsou takové směšné prkotiny, jako jsou květy, máme jinačí starosti, že? Když už nemáme patnáct tisíc na golfové tenisky, abychom se producírovali s holemi na pažitu, chceme takový monokulturní kartáč aspoň před barákem! Taková je naše kolektivní pragmatická estetika, tak je to přece správně uklizeno, co s nějakým poetickým barevným sajrajtem! A jak monokulturní je náš trávník, tak monokulturní je naše duše. V naší duši se neotevírají květy, naše duše nekvete... Nepozorovaně se takovou stává, kolébána konejšivou náručí potvrzující většiny... Květů nám netřeba. Nepotřebujeme žasnout, nepotřebujeme se dojímat, trapně obdivovat přízemní zázrak přirozené krásy - natož pak když jsme pracovníky úklidové firmy.... Vím, co by mi řekli - musíme začít včas, abychom stihli Boleslav posekat dřív, než jiní, tentokrát zelenofobové, začnou řvát, jak je tráva u nich neúnosně vysoká! No....byl jsem včera v Praze, v několika čtvrtích... tam už naplno kvetou sakury, a vlastně vše, co květy má.... A pod těmi sakurami - trávníky a trávníčky plné pestrých květů, neposekané ani v jediné z oněch čtvrtí.... Proto jsem pro MB zvolil onen papežský aforismus...
Totální prkotina, že o tom vůbec píšu, že? Z kolika takových prkotin se skládá naše duchovní odůmrť, naše duchovní paralýza? Budeme se nadále smát těm primitvům tam kdesi v tom rozvojově, kteří ještě motivy květů zdobí své primitivní nástroje... My už máme jiná loga. A jiné starosti, jiné priority. Důležitější.
Karel z lesa