Kdo najde pramen.....

"Už zase neteče".... říkám si, když stojím před tichou, suchou výpustí známého pramene vcelku nedaleko Mladé Boleslavi... Desítky, možná stovky let byl stálicí kraje, něčím, nač se můžeš vždy spolehnout, že je na svém místě. Dokonce i když do něj chataři napíchali svá čerpadla a cucadla... Ti ho ale měli rádi, starali se o něj. Pramen měl citlivě dozděný domeček s dřevěnými dvířky, byl ozdoben do dřeva vypalovaným obrazem s názvem pramene a osady... To byli ještě trempové, ne jen konzumní rekreanti.. Pravda, nedaleká rokle plná, dlužno říci že desítky let starých odpadků o jejich citu k přírodě tolik nesvědčí, ale pramen se těšil oblibě a ochraně...

Když před pár lety začala po desítkách let stálého proudu hladina poklesat a na čas dokonce zcela mizet ,stal se i předmětem nejednoho smutku a obav... Naštěstí, vždy se zas po pár týdnech či měsících objevil... Ale hladina už nedosáhla dřívější výše.... Přibývalo stále níže umístěných výstupních trubek, až před třemi lety pramen zmlkl - a tentokrát to vypadalo, že navždy.. Mnozí čekali, že se vrátí, jako už vícekrát, ale plynuly měsíce i roky, ale místo bylo stále zmlklé a zmrtvělé, jako matka po potratu....

Chodili žízniví turisti, chodili chataři, kroutili hlavami, pronášeli chmurné zvěsti o tom, jak "dáváme té přírodě na prdel a že nám to už vrací".... Chodil jsem i já a ta tíseň oněch zcela nejen lokálních obav mě tam také vždy dostihla... Modlil jsem se - ano, myslím to vážně - modlil jsem se, aby se k  nám nahoru i přes to, jak skutečně dáváme přírodě na prdel, přes hubu i jinam, pramen vrátil..... Nedělo se další měsíce nic.

....Až tak před půl rokem..... pramen se znovu objevil, ale nejméně o metr níže, to už hluboko pod úrovní země, v samotném příkopě pod silnicí.... Ale i tak, zase zurčel, místo ožilo, a s tím i pokusy vodu opět ochranit, drobné anonymní zásahy těch, pro které byl pramen i v příkopě vzácný, byly viditelné... Nějaký koumák navrtal starou trubku k čerpadlu, vysekal kanálek a svedl vodu opět do sběrné jímky, odkud proudila aspoň do té škarpy kusem okapového žlabu....

Ta sběrná jímka.... kolik už měla dvířek, na nichž si vždy někdo s láskou zapracoval... po pár měsících byla vždy všecka rozštípaná, zámek uražený, panty vytržené... Co tam kdo hledal? Poklad? Poklad, který se nám vytrácí před očima...??..

Aby pokusů o obranu nebylo málo, přidal jsem se i já, také jsem něco málo vykoumal, přinesl jsem si nářadí, nasadil novou výpusť, tu něco ucpal, tu něco prohrábl, a ejhle, pramen jsem nedostal ani o centimetr výš, ale teče dvakrát intenzivněji....

Když jsem nad tím vším mudroval, musel jsem také do té sběrné jímky... Odklopím opět rozkřáplá dvířka, zírám na podivný systém toků, když tu náhle - co se to támhle v proudu modrá? Zase nějaký bordel, odpadek, co jiného, myslím si, sáhnu pro to do té hloubky, a vytáhnu na světlo denní - polodrahokam.....

Ano, polodrahokam modrý jako horské jezero, modrý jako nebe..... Opracovaný, vyleštěný kámen.... Tiše udiven zírám a uvnitř mi běží filmy představ, kdo a proč drahý kámen do pramene vložil? Takový kamínek stojí přinejmenším pěkných pár desetikorun či více, a při naší české povaze.... kdo měl srdce pro takovou oběť? Byl to jeho dar, jeho dojemná snaha uzdravit pramen jakousi esoterickou silou drahých kamenů? Ač si myslím, že množství a tlak vody, která si už z nouze vyvrtala jiné cesty, než byly pro nás lidi žádoucí, ani mystická síla kamene nezvětší, hluboce před tím, pro někoho naivním, darem ve své mysli smekám... V co skutečně totiž, na rozdíl od esoteriky kamenů, věřím, je to, že tento postoj lidského srdce, odrážející se až v nejhlubší podstatě bytí, může dokázat velice mnohé.... ža může dokázat přivolat "zázraky" hlubších souvislostí, a vůbec ne jen v případě lesního pram  ene, nýbrž ve všem našem klopotném a na hraně balancujícím přebývání ve vesmíru... Jakkoliv neznáme podstatu a spletitost souvislostí, jedině tenhle postoj nás může zachránit, jedině tenhle postoj může zvrátit entropii nabubřelé, bezohledné civilizace....

Asi to cítíme všichni, kdo s opět někým darovaným hrnečkem lezeme do příkopu za trochou relativně čisté vody.... Ještě teče, ještě ano, aspoň takto.... Proč vždy v dostatku ztrácíme soudnost a nalézáme ji opět až tehdy, když už jde o život?

S radostí v srdci a úvahami o tom dárci jdu údolím k dalšímu prameni, který v posledních letech také občas zcela ztrácel dech...Tam ale člověk zasáhl razantněji, do hloubky, vyhodil rezavé trubky, pískovcem místo vyzdil, pramen zavřel dvířky s vypalovanými květinovými motivy, která ještě nikdo nerozštípal... Řeknu vám, je to taková radost dívat se na takovou krásnou lidskou práci! Nad takovou synergií cítíte, že to s námi lidmi ještě nemůže být tak špatné!.......

Dívám se zamyšleně do vody v kamenné jímce, když tu náhle - co je to támhle za zvláštní oko? Sáhnu tam a vytáhnu - další polodrahokam...............................................................

.......a víte, co jsem udělal? Oba dva kameny jsem - odnesl ssebou...... Ale ne, vůbec ne proto, abych je počesku ukradl...to by mě musely po zbytek života pálit jak uhlíky z ohně....Vzal jsem je na svou pouť za Duchem života, abych k souvislostem  jejich příběhů přidal příběh svůj, a abych vymyslel, co udělat, aby tyto přírodě zpětně darované krásné kameny spolu se srdcem dárce neodnesl první rekreační nenechavec, který by je tam našel..... Prošli jsme údolím se zatím ještě mnoha dalšími prameny, zbytky lesů s, na rozdíl od okolních lidských sídel, mlčícími skalami, zastavili jsme se na Mši svaté v krásném vesnickém kostele s posledními dvěma starými věřícími.. Tenhle příběh jsem chtěl do těch souvislostí přidat... A pak zase s kopce dolů, roklí do údolí, a kameny zase vložit tam, kde byly..... Vymyslel jsem totiž, jak to udělat, aby kameny v pramenech zůstaly, avšak zároveň nebyly vidět.... A jaké  že to, konečně, prameny jsou? Ale kdepak... to internetu stejně nepovím......
Kdo ví.... Kdo ví, kdo zná hluboké souvislosti toho, co je..... hlavně ale udělat to, co v srdci nacházíme jako nejlepší, to, co by mělo prospět všemu a všem, lhostejno, je-li to pro někoho naivní či směšné.... Já jen prostě doufám, že kdo hledá, Pramen najde.
 
                                                                                   Karel z lesa