Kdo volí soucit.....

Bondy centrum, 2.října, 18 hodin... Vedle velkého Nwelatiho transparentu s volebními lákadly se formuje skupinka většinou tmavě oděných mladých lidí s transparenty: "Kráva má svá práva! Bez pocitu nadřazenosti - rasové - pohlavní - druhové! Způsob, jak žít, je nechat žítt!"
Tito lidé volí  - soucit. Chystají se na pochod, v Praze již tradiční, zde, nemýlím-li se, poprvé - upozorňující při příležitosti Dne hospodářských zvířat na problematiku, na kterou většina lidí raději nemyslí, nebo jim na to už v současném rumraji hodnot nezbývá kapacita...

Proto to černé odění... nejde o anarchisty, nýbrž o simulaci smutečního pochodu, pohřbu, a to pohřbu miliard zvířat, které jsme pro ulehčení svědomí a tím snadnější zabíjení prostě ocejchovali jako "hospodářská". Ti lidé ale nejsou smutní, protože tato emoce není dnes příliš k přežití.. vesele se formují a vyrážejí průvodem směr Staré město. Nepůsobí halasně, neoslovují kolemjdoucí, nerozdávají letáky...Tak nějak nesměle si dělají "to svoje" za nepříliš chápavého, tím méně účastného, letmého přihlížení kolemjdoucích. Semtam nechybí přihlouplý posměšek, ale spíše se tato bouhžel nepříliš navštívená akce /asi tak polovina těch, kdo se na Facebooku přihlásili jako zaručení účastníci... bla bla, tahání trika, póza?/ odehrává v duchu oboustranné tolerance..

Dělám pár obrázků, ale jsem tu kolmo, tak co teď? V progamu pochodu měl být závěr na Starém městě, kde mělo být nejspíše veganské občerstvení a prostor pro informace...aha, asi další lidé budou tam..... Předjíždím tedy průvod, ale na Starém městě není ani noha.. Ostatně komu tam rozdávat informace, když počet venku se pohybujících  obyvatel exponenciálně klesá úměrně k zvětšující se vzdálenosti od místního Bondy chrámku konzumu.. Zdálky vidím čelo průvodu, ukázněně se přisouvající po stejně liduprázdném "Míráku"..

Díky všem, kdo zorganizovali a přišli. Je to zároveň nadějné i bolestivé, vidět tuto stále ještě vpravdě menšinu, hrstku, obklopenou kvasem většiny, kterou nechci generalizovat, o níž je však jasné, že svůj postoj soucítění s živými bytostmi veganstvím či vegetariánstvím nerealizuje. Na to všechno máme normalizační procesy a alibi - zabíjet, jíst a jinak zneužívat zvířata zvířata je přece odvěků přirozené, zcela normální, přírodní - naopak přirozená není útlocitnost, kterou mnoho lidí považuje leda tak za pózu a manýru mládeže, kterou po ukončení potřeby revoltovat vesele odloží a budouv souladu s většinou do konce života žvýkat hambáče.... A u některých je to dokonce pravda... Kolik takových, kteří "vystřízlivěli" a jsou už konečně "normální", znám...

Samozřejmě, normalizační mechanismus adekvátní době říká, že zvířata sice budeme nadále denodenně zabíjet a jíst, avšak mělo by se to dít přecejen za nějakých lépe snesitelných a hlavně lépe vypadajících životních podmínek. Ale ouha - nebudeme. Alespoň již za pár desetiletí. Obecně je známo, že plocha, potřebná k "vypěstování potravy" pro jednoho masojeda uživí několik desítek vegetariánů a přes stovku veganů. Zapár desetiletí již prostě nebude technicky možné nacpat na zeměkouli tolik hospodářských zvířat, aby uživila byť jen část masojedů. Podobné je to s pitnou vodou, které se spotřebuje přes sto litrů na "vypěstování 1 kg masa", a to v době, kdy je prokazatelné, že naprostým nedostatkem pitné vody budou v brzké době trpět kvadraticky narůstající miliony lidí na planetě. Více než 20% metanu, skleníkového plynu, mnohem nebezpečnějšího než CO2, který produkují hospodářská zvířata, je dalším argumentem, vystavujícím stopku nekonečným masným hodům lidstva.

Tyto a další existenciální parametry ale nejsou důvodem včerejšího, no, možná těžko to nazvat, protestu... Tím motivem je soucit, tedy hodnota přinejmenším duševní, etická. Kdo jde ještě dál, vychází dokonce z hodnot duchovních. Všem však je společná myšlenka: Proč se mám účastnit, svou poptávkou prakticky podílet na utrpení a zabíjení jiných živých tvorů, když jsem obklopen přebytkem potravy, která toto utrpení a zneužívání nepůsobí? Tato sebereflexe, která odhaluje to nejlepší v člověku a která je kořenem nejhodnotnější verze hierarchie hodnot, kterou lidstvo vytvořilo, umožňuje zcela jiný pohled na svět, zcela jiné vnímání a pojetí sebe sama a svého poměru k tomuto světu. Kdo nezažil, nepochopí.... Také proto jsou tito lidé veselí, protože ze svého podvědomí odstranili zátěž špatného svědomí, které, ač nevědomě, v sobě neseme a které v nás stále působí. Naopak ale toto proh
loubení citlivosti přináší mnohem větší utrpení z vyostřeného vnímání všech negací lidského destruktivního počínání na planetě, než které prožívá apatická, sebestředná část populace.

Zde bych zakončil reportážní část tohoto článečku a pro ty, kdo by chtěli číst dál, připojím ještě "vegansko - vegetariánskou agitku":
Jak známo, veganský a vegetariánský přístup má zhruba tři roviny motivace: Duchovní, duševní /etickou/ a zdravotní. Zatímco dotyčných "..jánů" ze zdravotních důvodů vcelku kvapem přibývá s tím, jak vnímavější je populace k souvislosti mezi žádoucím zdravím a životním stylem, neznám žádnou statistiku, která by říkala, nakolik se navyšují počty morálně a eticky prohloubených motivovaných. Duchovní motivace je zde známa a reflektována již od starověku, což bývá pro lidi překvapivé, že i v dobách, kdy bylo neskonale těžší získat denní žvanec jakékoliv potravy do úst než dnes, byly nemalé a historicky prokázané skupiny vegetariánského obyvytelstva. I v oblasti křesťanství - v Pavlově listu Korinským se dočítáme, jaké úsilí dotyčný vyvíjel, aby nějak smířil již tehdy protikladně nabroušené "maso - světonázorové skupiny"... Dlouho před tím však docházelo k masovému nárůstu vegetariánství v Indii a potažmo Asii, a to s rozvojem filosofie, která shledávala základem všeho života /vědomí/ transcendentální složku, duši, oživující hmotu, složku, oživující jakoukoliv živou formu bez ohledu na její vnější hierarchické zařazení do evoluční posloupnosti. Nazírání jednotné, pro všechny totožné životní podstaty vedlo k rozvoji teorie i praxe ahinsy, neubližování, kterou sice do nejzazších detailů rozvinula joga /...neplésti si s módním protahováním těla, dns za jogu vydávaným../, avšak tato myšlenka se stala až geneticky vlastní podvědomí i vědomí velké části asijského obyvatelstva. odkud se tyto myšlenky později rozšířily k nám na západ, kde zakořenila v mnoha spirituálních proudech. Tato myšlemka říká, že praktikováním soucítění dospíváme postupně k nalézání hlubší jednoty podstaty bytí a tím k vysvobození z reality duálního, protikladného světa, světa vzájemného vykořisťování a smrti.
Zamyslíme se nad slovy klasika, která říkají, že "dokud budou jatky, budou války?" Zamyslíme sa nad tímto výrokem v dnešní době dramaticky narůstajících válečných nebezpečí, s nimiž nikdo nepočítal? Dáme si práci s dobíráním se niterných kořenů těchto chaotických, turbulentních stavů? Kolik válek rozpoutaly ve světě národy, v nihž převládly duchovní myšlenky neubližování, a kolik dravé expanzivní, koloniální národy, v nihž se náboženství teoreticky i prakticky přizpůsobilo potřebám vladařů a vlád?
Dokud budou jatky, budou války.... bohužel, dnešní doba, opět stavící na expanzivní, ovládavé schopnosti individuálního jedince, nedává příliš naděje, že by se tato prestižní, ego potencující strkanice změnila v hledání souladu, v pocit kolektivní, nikoliv pouze individuální bytosti...Tahle akce hrstky mladých lidí však svědčí o tom, že naděje umírá poslední.                     

        Karel z lesa