Kolik je stanic měření emisí? Nikdo neví. Jaké naměřily emise? Nikdo neví.
Poslední příspěvek Honzy Charváta z České pozice, na který bychom Vás rádi upozornili, je zřejmě nejotřesnější. Pakliže opravdu nikdo přesně neví kolik je Stanic měření emisí a naměřené hodnoty nejsou nijak evidovány a archivovány, je možné uvést do provozu a typickou nálepkou opatřit jakýkoli vrak, či upravený vůz. Soudě dle mnoha nenávistných a velmi explicitních osobních útoků tnul do živého. Věřme, že ho to neodradí od dalšího úsilí osvětlit tento zvláštní druh podnikatelské činnosti.
Citujme úvodem „Měření automobilových emisí v Česku připomíná spíše chaos a praktiky rozvojových zemí než systém. Stanice měření emisí (SME) disponují starými přístroji, nekvalifikovanými pracovníky, nemusejí nikam zapisovat naměřené hodnoty a nikdo přesně neví, kolik stanic vlastně v České republice je. Z prodeje zelených známek, kterými se označují vozidla prošlá kontrolou, se stal nikým neomezovaný byznys, jenž umožňuje beztrestné ničení ovzduší. Ministerstvo dopravy (MD) to chce údajně nyní změnit, podrobnosti však tají.
Zhruba tři tisíce – takový je přibližný odhad počtu stanic měření emisí v Česku. Ministerstvo dopravy, které má činnost SME kontrolovat, hovoří o 1700. Přesný počet však nezná. „Co se týká seznamu SME, jejich zřizovatelem jsou obce a jejich počet se průběžně mění,“ uvedlo tiskové oddělení resortu na dotaz ČESKÉ POZICE.
V každém případě je jich mnohonásobně více než zhruba čtyři sta stanic technické kontroly (STK), jejichž seznamem MD disponuje. Oproti STK jsou totiž SME mnohem hůře kontrolovatelné, už jen proto, že ministerstvo dopravy ani neví, kde by je mělo hledat. Lidé z oboru s nadsázkou (ale bohužel jen mírnou) konstatují, že stanici měření emisí si může otevřít kdokoliv, kdo má garáž a koupí si jeden z přístrojů na měření emisí – buď analyzátor výfukových plynů, nebo takzvaný opacimetr, neboli kouřoměr. Starší lze koupit v řádech desítek tisíc.“
Celý text najdete zde. Není to první téma, kterému se Honza věnuje jako jeden z velmi mála českých novinářů píšících o životním prostředí. Za mnoho cenných informací a osobních sdělení mu patří velký dík autora těchto řádek.
David Hradiský, 1. 5. 2013