Na počest ČHMÚ a paní Bubnové

Asi nikdo v dubnu 1998 kdy začal pracovat automatizovaný imisní monitoring (AIM), jak se odborně nazývá zařízení v areálu městského stadionu, netušil, že data která poskytne, si budeme moci den po dni zpětně kdykoli prohlédnout. Ještě než se jimi budeme zabývat doposud nejpodrobnějším možným způsobem, připomeňme několik méně známých skutečností o tomto němém svědkovi.

Provoz AIM spolufinancoval do roku 2008 magistrát města MB. Dle dostupných rozpočtů Odboru rozvoje města a následně Odboru stavebního a rozvoje města a regionu byl nejvyšší příspěvek 400 tisíc Kč v roce 2005 a poslední 2 roky, než bylo spolufinancování ukončeno, částka sestávala z položky Monitoring ovzduší- Nájemné- 286 tisíc Kč a Přenos dat- 50 tisíc Kč (tj. do Informačního systému kvality ovzduší (ISKO)). Tyto prostředky dle osobního sdělení náměstka Úseku ochrany čistoty ovzduší (UOČO) Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) představovaly cca polovinu skutečných nákladů na provoz AIM. Data z měření byla kromě zveřejňování na webu ČHMÚ v systému ISKO v omezené míře přístupná (těm kterým chodili kolem a číslům rozuměli) i na informačním panelu Knihovny města MB v ulici Václava Laurina.

Pro následující rok 2009- z neveřejných důvodů- magistrát města spolufinancování ukončil. ČHMÚ uvažoval o přesunu AIM do Mnichova Hradiště, ale ten se ukázal být ještě komplikovanější, než nalezení chybějících prostředků jinde. Toto rozhodnutí je obtížně pochopitelné minimálně ze tří důvodů.
 

Prvním je fakt, že v době schvalování rozpočtu nemohl nikdo vědět, jestli budou stejně jako v předešlých letech opět překročeny imisní limity pro PM₁₀ a přízemní ozon. Rok 2009 se sice díky teplé zimě stal v MB po 5 letech počtem překročení denních koncentrací PM₁₀ těsně podlimitní (34), ale tato informace byla dostupná až začátkem roku 2010.

Druhým je skutečnost, že poslední dvě tehdy platné verze Integrovaného programu ke zlepšení kvality ovzduší Středočeského kraje výslovně doporučovaly obcím podporu imisního monitoringu formulacemi typu „Doporučujeme proto dále podporovat monitoring zejména v oblastech, které již byly vyhlášeny jako Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO) a v oblastech, kde lze z důvodu zhoršování imisní situace předpokládat vyhlášení OZKO". Rozhodnutí ukončit spolufinancování provozu je pouze jedním z důkazů, že krajské materiály nikdo nečetl.

Třetím je zjištění, na které narazil loni pan Charvát ze středočeské redakce Mf Dnes v jednom ze svých článků. Ukázalo se, že ČHMÚ nemá povinnost provozovat imisní monitoring ve městech s méně, než 50 tisíci obyvateli. Pakliže tehdy- na vrcholu hospodářského cyklu- někdo chtěl v MB ušetřit, předal černého Petra někomu dál. ČHMÚ musel chybějící prostředky najít jinde, jinak by „neviděl“ do této části kraje. Široko daleko v okolí nikdo jiný neměří. Redukce jednotlivých měření i celých stanic pokračuje dodnes.  

Zkouším si představit, jak potupné to muselo být. Paní Bubnová, tehdejší koordinátorka projektu Zdravé město, se ze známosti obrátila na někoho ve Škoda Auto a. s.  Na rok 2009 tak ještě dokázala sehnat alespoň 50 tisíc Kč na přenos dat do ISKO. Pak jakákoli spoluúčast na stanovování kvality ovzduší a tedy i hodnocení související míry zdravotních rizik z Mladé Boleslavi ustala.

V dalším příspěvku se vrátíme do roku 2002 a vyznačíme rodící se obrysy dramatu, kdy se postupně na panelu řízení rozbliká hned několik kontrolek, ale zůstanou dlouho bez povšimnutí, či přehlíženy.

David Hradiský, 25. 1. 2012