Nejsme pralidi – kožešiny nechme zvířatům – aneb knihovna u mě zabodovala......

Což o to, dávno vím, že ve zdejší knihovně dělají fajn akce – výstavy, konzerty, čtení atd....Ale že by se tam prezentovalo téma tak trochu rebelské, to, mám dojem, vidím poprvé...“Rebelským“ rozumějte občansko – společenské, tedy normální, respektive co by normální být mělo, ale zde je to stále spíš vnímáno jako rebelské......
Soucit s tzv. „kožešinovými“ zvířaty bývá vstupním tématem zvláště pro teenagery, počínající se zajímat o ekologický „vzdor“ a práva těch či oněch bytostí. Globálně zdaleka nejen, ale lokálně často bohužel jen pro teenagery. Dospěláci už jsou otrlí a na emotivně drásavé postoje těch či oněch, prostě všech „extrémistů“, už nemají čas, chuť ani nervy.... A tak si „veřejnost“ postupně zvykla na tyto protesty proti kožešinám jako na jakýsi módní výstřelek naruby. Vlna, kdy mnohé „hvězdy“ a dokonce i manželky podnikatelů volily s halasem náhražky kožešin, aby ukázaly, jak jsou plny soucitu, se již dávno přelila a jako tsunami se nám rychle zpátky vrátila naopak vlna „nature“, přírodnosti, kdy naopak lidé dávají najevo, že se nošením pokud možno všeho koženého či kožešinového „vracejí k přírodě“, že jsou tak vlastně „BIO“.................

Naštěstí, většina ochranářských organizací, která je mimo mainstream a ve věci má hodnotové jasno, nepolevila a vytrvale pokračuje v bohužel ne příliš nápadné snaze prosadit do legislativy ráznou a jednoznačnou stopku, nikoliv pouhé kosmetické úlitby, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Mohlo by se to zdát jako úkol nesplnitelný, ale například vytrvalým, cílevědomým působením občanských iniciativ bylo po mnoha letech dosaženo úplného zákazu testování veškeré kosmetiky na zvířatech a v zákonech už zvířata nejsou klasifikována jako VĚCI, což jsou výsledky, považované za největší úspěchy v této oblasti za poslední léta i přesto, že kvůli léčivům a spotřební chemii jedou laboratorní mučírny zvířat vesele dál.

Takže dobře, vytrvejme. V této zemi se bohužel pořád kouká jak to mají jinde, což je pro nás, neschopné osobních charakterních postojů, stále jakýmsi měřítkem a alibi – no tak dobrá, koukejte, v kolika jiných „západních demokraciích“, které se nám staly měřítkem po opuštění letitého hesla „Sovětský svaz – náš vzor“, už tu stopku vystavili... Prostě šlus.....

No, u nás tolerantních to tak jednoduše nepůjde... Ministr Jurečka říká ano, Welfare zajisté, ale proč hned likvidovat farmáře a rušit pracovní místa.... samozřejmě budu za extrémistu, když řeknu, že koncentráky by mohly přinést taky pár pracovních míst a válka by zaměstnala lidí úplně nejvíc....? Panu ministrovi by tedy stačily třeba jen hustší rošty pod packami a o pár centimetrů větší klec, ale to nám extrémistům stačit nebude, ne-e........

Jsem rád, že knihovna tuto výstavku umožnila či zrealizovala. U mě tím výrazně zabodovala. Mám například velmi rád pražskou Městskou knihovnu, která vždy neohroženě vytvářela prostor pro konfrontci velmi hlubokých společenských témat a byla např. i základnou teoretického podhoubí kvasu mohutných protiglobalizačních protestů let minulých... Ukazuje tím směr, čím vším mohou knihovny v dnešní době být.

Původcem zdejší výstavky je známá organizace Svoboda zvířat a petici, požadující zákaz kožešinových farem můžete podepsat u paní šatnářky... Jistě to půjde i elektronicky, ale papír je papír.... tak vás prosím, hupky dupky do knihovny.... Pokud možno brzy, protože z výstavky není jasné, jak dlouho tam ještě bude,  a bohužel tam není kontakt na žádné místní aktéry, s nimiž by bylo možno se spojit a spolupracovat....

O tomto širokém tématu a  celé další problematice zvířecích práv se zde rozepisovat nebudu, to si snadno najdete na stránkách zmíněné organizace.. Už Ježíš říkal „Kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, bude mu otevřeno“...Tak jen do toho.

                         Karel z lesa