Pozvánka na zářijové MB Café

Slíbili jsme Vám připojit pozvánku prvního MB Café, které se bude konat ve Vzdělávacím centru Škoda Auto Na Karmeli. Dovolte krátký komentář, protože toto konkrétní téma stálo u zrodu myšlenky a koncepce celého cyklu. Pro autora těchto řádek má navíc konání i obsah akce osobní význam. Pro koho ale vlastně nemá ? Středa 21. 8. 1968 změnila život několika generací.  

O srpnové invazi se u nás doma nikdy nijak zvlášť podrobně nemluvilo, i když zásadně ovlivnila vztahy a další osudy lidí v rámci celé širší rodiny. Až na Gymnáziu si autor díky občasným vzpomínkám rodičů začal uvědomovat, že studium střední školy v Mladé Boleslavi koncem šedesátých muselo představovat dost odlišný svět, než ten na konci let osmdesátých. Účast na koncertu ADIEU CA, tedy loučení s posledními odcházejícími sovětskými vojáky v červnu 1991, byla spíše součást tehdy sdílené euforie na kterou navázalo další studium a zkušenost rodícího se veksláckého kapitalismus z pražské perspektivy.

Další připomínkou událostí bylo autorovi až krátké setkání s drobnou paní v polovině devadesátých let, která v Melantrichově ulici nemohla najít sídlo Nadace Charty 77. Po dvaceti minutách nakonec úspěšného hledání poděkovala a představila se jako paní Krieglová.  Následovaly první přečtené publikace, fascinující cyklus České Televize Bigbít, desítky hodin dokumentů, další vzpomínky blízkých. A lámanými zbytky ruštiny artikulované poděkování Natálii Gorbaněvské při loňském podzimním křtu knihy Poledne v Knihovně Václava Havla. Za podpis i její postoj, viz. říjnový text  zde .

Táta několikrát zmínil, že v roce 1969 začal do tehdejšího AZNP Škoda docházet na stejné pracoviště jako on brigádník- suspendovaný bývalý velitel boleslavských kasáren Mjr. Rudolf Kalista.  To minimum informací, které se k jeho osobě daly dohledat, vedlo k aktivním boleslavským legionářům, resp. Jednotě ČSOL.

Jako „Husákovo dítě“ ročníku 1973 je autor bez osobního traumatu roku 1968. S určitou vlastní životní zkušeností, vzděláním i jistým odstupem však nejde přehlédnout fascinující rozvoj kultury a mnoha oblastí veřejného života v druhé půli šedesátých let. Přes mnohdy rezignované nebo bagatelizující komentáře blízkých k srpnovým událostem bylo právě toto, co se dle jeho soudu armádám spřátelených zemí ani normalizátorům z hlav části obyvatel nikdy nepodařilo vyhnat.

Dědovu bohatou srpnovou fotodokumentaci zničila nepochopitelná ignorance části rodiny. Většina jejich vzpomínek a svědectví pak odešla s jejich nositeli. Dozvědět se více o tom, jak konkrétně to tehdy vypadalo v Mladé Boleslavi, bylo obtížné. Jarní setkání s někým, kdo je schopný toto konkrétní téma uchopit, zpracovat a prezentovat bylo pro autora i podnětem pro znovuoživení aktivit, která téměř rok předtím zůstala jen jako přání na papíře.

Při bližším pohledu se ukazuje, že je spousta zajímavých, nejen historických témat, která dosud nebyla dostatečně zpracována a publikována. O kterých se sice mnohdy „něco ví“, ale toto něco neumožňuje příliš strukturovaný náhled.  Přitom v nich lze vidět konkrétní místa, uvidět konkrétní bližní. Jsme zároveň součástí „velké“ i „malé“ historie, aktéři i diváci.

Pro dvě „srpnová“ MB Café patří dík hostům, kteří přijali pozvání.  Jiřímu Filipovi a jeho kolegům a kolegyním díky i poklona za to, jak dlouhodobě a pro mnohé nenápadně pomáhají Mladé Boleslavi vracet paměť jmen i míst. Vzdělávacímu centru Na Karmeli pak za část akademické půdy, kterou poskytlo pro konání dalších pokračování MB Café. Naše město je mnohem víc než jsou jeho atrakce a skutečné i zdánlivé pamětihodnosti. Posuďte sami. Pozvánku najdete v příloze.

David Hradiský, 21. 8. 2013