Vlna, co neničí ale tvoří.....

Tak se nám přes mladoboleslavský Templ přelila Vlna.... ne žádná tsunami, spíše Vlna nenápadná, leč vytrvale tvořivá... Jak jistě víte, je to název, složený ze jmen dlouholetého tandemu zdejších malířů - krajinářů, Vlka a Najmana.... Jejich velmi pěknou výstavu můžete v Templu shlédnout do neděle 2.února. Je složena převážně z prací nových, doplněných staršími, osvědčenými malbami, obzvláště ze zdejšího kraje. Pánové už svižně zamalovali i u nových rybníků u Drhlen, o nihž jsem psal nedávno...

A proč o tom píšu na MB-eko? Ekologii si většina lidí navykla vnímat jako jakýsi hasák, jímž se pokušíme utáhnout a zkrotit zdivočelý stroj civilizace, aby nás tak rychle nezabil.... Tedy jakýsi mechanický nástroj, který má za účel zaručit, že budeme mít co pít, jíst a dýchat. Ale nejen chlebem živ je člověk - přestože si to leckdo nemyslí, k jakémusi štěstí nestačí jen základní hmotné potřeby, k životu totiž stejně nezbytně potřebujeme - krásu.
Ekologii půdy známe, stejně tak ekologii vody, staveb, výroby - ale jaká je ekologie krásy? Tu nám zobrazuje příroda svým všesmyslovým vyjádřením v krajině, kterou právě zaznamenávají krajináři.... Tito lidé jsou možná více a vědoměji naladěni na genia loci, jak říkáme, tedy ducha místa.. Copak by to mohlo být? Rozhodně nic konzumního - slovy Johna Lennona: "Utrhl jsem květinu - zvadla. Chytil jsem motýla - zemřel mi v dlani. Pochopil jsem, že krásu lze uchopit jenom srdcem"..... A tímto srdcem právě prochází vjem malíře - krajináře, který tak s krajinou srůstá a přidává k ní lidský duchovní rozměr. A co je na tom "ekologického"? Ať už něco v této oblasti sami tvoříme, nebo se na výtvory druhých jen díváme, vždy cítíme, že máme v sobě jakýsi neomylný "metr", jakýsi smysl, stupnici, hodnotící, co ještě je v krajině krásné a co už ne, a zamyslíme-li se podrobněji, zjistíme, že údaje tohoto smyslu odpovídají údajům míry "ekologické zachovalosti" kraje, do nějž hledíme. Krajináři nemalují pouze pralesy či zbytky divoké přírody, malují skoro častěji krajinu kulturní, lidská sídla, vesnice, města, silnice v krajině - přesto, až na výjimky dekadentů či hyperealistů, vždy citlivě volí, jaký námět si vybrat, aby v  něm byla ztajena, zachována ona původní, přirozená, jemně harmonická krása, která není žádnou reklamní nádherou, nýbž čímsi jemným, ač hrubými prostředky přírody vyjádřeným.... čímsi, co nedráždí, ale probouzí zemitý klid, subtilní radost, neslyšnou vnitřní hudbu souladu... Proč bychom nejspíš neměli stejný pocit z obrazu starých městských věží v zahradách a obrazu skladových hal na kraji města, kdyby je někod namaloval? Nebo z obrazu staré silničky s mozolnatými jabloněmi, klikatící se krajinou, a obrazu dálničního uzlu? Odpovězte si sami....... Jsou v  tom jakési vnitřní váhy, které nám prostřednictvím pocitů neomylně ukazují, kam až je ještě harmonie a tedy i ekologie, a kde už to skřípe, kde už se do duše vkrádají kalné betonové proudy a chemické zápachy, hrozící ne vždy nápadnou vnitřní nemocí.... 

Pánové Vlk  a  Najman nám jistě pomáhají znovu oživit a zcitlivět tento náš "vnitřní nos", a jejich umění se tak stává i  krásnou učebnicí ekologie. Vřele doporučuji jít si v ní do Templu do toho 2.2. 2014 počíst........                            Karel z lesa