Vzpomínky na léto aneb Prkotiny 1
Před rokem jsem napsal pro tento web článek s kontroverzním názvem "Smrkáči a sráči". Urážka nebyla prvoplánovým cílem, ač drobný odfuk z ventilku nepopírám... Chtěl jsem jen adekvátním výrazem ohodnotit kvalitu zmíněných počinů.... Článku dal webmaster Honza brzdu. Žádné hrubosti a vulgarity, chápu. Ale jak jinak přiměřeně vystihnout, o co jde?
Smrkáči - tím jsem myslel ty, kdo, v lese i ve městě, smrkají do jednorázových papírových kalesníků a bezohledně je mrskají všude kolem sebe. Jak hrubost nazvat jemně? No a ti druzí, to měli být ti, kdo v přírodě - filigránsky řečeno,aby článek prošel - nepokytě kálejí, a to opět za použití zmíněných kapesníků.... Nejlépe přímo doprostřed turistické stezky, "ohleduplní" udělají krok stranou, no, spíš jen krůček.... A nebo, aby zachovali pocit útočiště domácího záchůdku, kálí pod převisy skal, kde vysušená lejna a papíry kříčí na příchozího po léta...
Asi bychom jim ale za ty rozmetané zahnědlé papíry měli být ještě vděčni, když díky nim to jejich ho..o včas uvidíme a nešlápneme do něj.....
Nejspíš to znáte, zvláště koncem léta, stezky lemované věnci kapesníků, na zřícenínách a vrcholcích kopců jeden velký veřejný hajzl a puch a much na padnutí... Ano, vím, že pláču na nesprávném hrobě, vím, že ti, kdo se neumějí chovat ani jako ta zvířata, která svůj trus zahrabávají, na tyto stránky nechodí... Chci na této prkotině poukázat k příčině, která prkotinou není... Tou je stálý většinový pocit nadřazenosti, ovládavosti. Kapesník, hozený do tváře druhému, býval mezi šlechtou výzvou k souboji. V nás se toto prosazování nadřazenosti, aspoň pokud jde o kapesníky, zredukoval na pouhou přezíravost, kterou dáváme přírodě najevo, čím pro nás je - pouhou kulisou, pouhým trpným místem spektáklu našeho ega, které si občas žádá producírovat se v jehličí... Tilhe lidé většinou jdou, melou, ba řvou na celé kolo, o práci, o autech, o účtech, nákupech, o debilovi tomhle a debilovi tamtom, nebo se v barevném elastickém obleku plném reklam řítí pěšinou, určenou jen pěším, v očích smrt a v krvi pokud možno co nejvíce adrenalinu... A kapesníky létají na všechny strany, prostě odpad, jako krajina, která už je za mnou....
"...No a cóóó, dyť se to rozloží, dyť je EKOLOGICKÝ!!!!...."slýchávám při případné kritice.... No jistě, po ekologické stránce je to v krajině opravdu prkotina. Ale jsme jen chemickou reakcí, a je krajina jen polem chemických reakcí? Teď k vám promluvím jako k ženám, protože muži jsou na toto poněkud natvrdlejší: tak tedy ženy, představte si, že vypulírujete, vycídíte obrovské okno. Je křišťálově čisté, čiré, zářící, viídte skrz něj vše do detailu přesně, v zářících barvách... Náhle jde kolem nějaký člověk a na to okno vám - plivne. Ŕekněte statisticky - kolik procent plochy toho obřího okna zabírá ten plivanec, ten hnusný hlen? Není to ani jediné procento, není to možná ani desetinka jediného procenta - a přece už se na to okno nemůžete dívat! Celá jeho krása tím malým plivancem zkolabovala..... A takto já vnímám lidské odpadky v přírodě. Nejde zdaleka tolik o jejich ekologické následky, jako o následky na duších těch, kdo je tam odhazují, i těch, kdo tím jsou svedeni k podobnému /myslím, že znáte procesy davového chování, alibismu/ chování - a nakonec i těch, kdo tímto chováním naopak v duši trpí.
Ano, i tím blbým kapesníčkem otevřeně plijeme do tváře přírody, do tváře ne - lidské čistoty, do tváře přirozené, nedostižné krásy... plijeme svůj hlen nabubřelé arogance, nadřazené přehlíživosti, netušíc, že tím plijeme na okno vlastní duše, v níž už pro ego není místo pro skutečný, hluboký, niterný obdiv, který je zdrojem přirozené úcty a ukázněnosti, kterou bohužel nenahradí žádné ekologické zákazy a příkazy...
Ekologické poškození jednorázovým kapesníkem je jistě minimální - ale je to fakt tak "ekologický", jak křičí příslušný "smrkáč"? Spotřeba papíru se i přes částečnou recyklaci globálně zmohonásobuje a na ty kapesníky, které většinou nejsou z recyklu a dále do okruhu recyklace neputují, možná příští rok padnou právě ty stromy, za nimiž dotyční dnes romanticky "vyrazili do přírody".... Stromy, stromy, statisíce stromů......
A co Já? Přiznám se, bohužel,taky tyto kapesníky používám... ale rozhodně ne jednorázově. Ač je to možná "ekl", každý nosím v kapse a používám, dokud drží pohromadě. Možná budu za santusa a prase, ale tím budu raději, než být "trendy"....
Prkotina, nebo špičička ledovce bedzmezného plýtvání, skrytého pod hladinou, který jednou rotrhne bok našeho Titanicu?
P.S. To lejno na turistické stezce jsem, snad k úlevě webmastera i vaší, nevyfotil.... nebo jsem měl ?
Karel z lesa