Vzpomínky na léto - PRKOTINY 2, aneb Co by tomu říkal Ferda.....

Má boleslavská plastová okna... dokonale těsní, za nimi trochu vlhko, trochu dusno a málo živo.. To u kamarádky na sídlišti, která má ještě zachovalá stará okna se spoustou drážek a škvír, to je jiná.. Když okna myjeme, rušíme, bohužel, zimní spánek desítek hmyzích tvorečků.... Hlavně slunéček. Sedmitečných, dodáváte? Ale kdepak! Proto vám píšu - mnohatečná, že to ani nelze spočítat - ale ANI JEDINÉ sedmitečné!..... Jde mi trochu mráz po zádech... žeby zkáza byla dokonána? Mnohatečná slunéčka jsou z našeho pohledu agresivní asijští vetřelci... Nezabíjejí naše pěkné české berušky přímo, ale pokud vím, decimují jejich larvy. To, co se nepovedlo v minulosti Mongolům, Turkům či Tatarům na rovině lidské, zvládl nyní mrňavý asiat na rovině hmyzí.. A to naprosto nenápadně.... myslíte, že ne? Najděte tedy ve svém okolí naše krásná buclatá červená sedmitečná! Jinak neuvěřím....

Na vyskeřském kostele, kam chodím, se každým rokem, je-li "úroda", shromažďují k zalehnutí k zimní chrupce doslova tisíce slunéček... Když sedím na schodech, používají mě jako přístaviště a startovací rampu, sedají a zas vzlétají v počtech desítek... Tak bylo i letos - ale opět, ani jediné z nich už nebylo sedmitečné... Samí máločervení asiati s nevýrazně ohraničenými, ač mnohými, tečkami....

Smíšené pocity.... tak lze nazvat vnitřní reakci, když zaznemenáváme cokoliv, co nám neočekávaně vpadá do navyklých schémat. Ekologický důsledek je poměrně zřejmý - každý vetřelec, vpadnoucí do proměnlivého, avšak díky plynulosti změn jaksi zaběhaného systému, vnese chaos, který zasáhne užší či širší pletiva souvislostí... Z našeho pohledu zmar, který se lavinovitě šíří návaznostmi ekosystému, dokud nenarazí na nějakou verzi imunitního systému momentální krajiny, nebo dokud systém či podsystém nezničí a nenastolí růst jiného. "No a co?", řekne nezodpovědně vyhlížející pohodář.... "Jedno nahradí druhé, všechno končí a zas jinak začíná, atd,atd atd..." Proč s takovým člověkem jeho klid většinou nesdílíme? Motiv obavy je jasný. Systémem se šíří poplach, avizo ohrožení, které by "nějak" mohlo dospět až k nám... všichni víceméně tušíme, že vše v existenci je provázáno, ačkoliv často nevíme konkrétně jak, což nás právě znepokojuje.. NEJISTOTA. NEZNÁMO, které může být tak nesnesitelné, že vede až k paranoie. Je to neznámo původu, smyslu, významu samé naší existence, otázka, kterou buď ne dvakrát úspěšně řešíme, nebo potlačujeme celý život.... Kdo by se našemu pocitu ohrožení divil? Možná proto lpíme na známém, zažitém, tradičním, které je pro nás uklidňující známkou stálosti, známosti, přehlednosti... Potřebujeme přece pocit, že držíme otěže života pevně v rukou, ačkoliv často jsou to jen řemeny, vinoucí se opět do mlhy neznáma a nereagující na naše usilovné povely...

Možná nás ale k ochraně zažitého vede také vnitřní tušení mnohem hlubšího smyslu, navenek se projevující apelováním na řád... Na řád, který se projevuje určitou vůní krásy... Dobře vnímáme, která rostlina je v krajině nepůvodní, je tak trochu jako "pěst na oko", cítíme neklid a nepatřičnost, ač rostlina sama o sobě je krásná a stejně úctyhodná, jako ty do obrazu dobře zapadající. U slunéček je to podobné... beruška je to taky pěkná, ale prostě "není to ono", něco nám na ní nesedí, pocit krásy není stejný, jako ten, podbarvený tradicí, pohádkami, zážitky z dětství, ba téměř vlastenctvím... Nad tou sedmitečnou se usmí váme nezkalenou radostí, nad asiatem krčíme čelo i koutky....
Co by tomu říkal Ferda mravenec, nevím. Možná by byl počtem teček eroticky fascinován, možná by ho na ně asiatská krasavice utáhla jak na vařenou nudli, takže by zcela pozbyl ostražitosti a vrhl se třeba i do jejích kusadel... Jojo, tak to v přírodě funguje, nebo ne? Možná by ale přešel do celibátu, stal se mnichem, v případě odmítnutí asijského dovozu by mu ani nic jiného nezbylo... Zachoval by mravní hodnoty, ale nejspíš by vymřel po meči, kdo ví...... /..ale já přece vím, že mravenci s beruškami neto.... ale rozumíte mi, ne?/

Otázka je,  - a to hodně široká otázka, která nás s tsunami globalizace zaplavuje na každém kroku - jak se k tomu všemu invazivnímu novému postavíme všude tam, kde nás do té role doba staví....
Obávám se, že žádnou jednoznačnou odpověď pro vás nemám. Ale chcete-li mi udělat radost, honem posílejte zprávy, že ve vašem kraji je našich berušek se sedmi puntíky pořád ještě habaděj!            

Karel z lesa