Vzpomínky na léto - Prkotiny 8, aneb Kdo bojuje květy proti nicotě?
Vsadím se, že v této pošmourné, bezbarvé době, která ještě podtrhuje vyprahlý, tísnivý pocit ze sídlištních ulic, uvítáte sprchu vodopádem rozjásanosti krásných bytostí, kterým říkáme květiny - přikládám vám proto tohoto dopingu zaručeně bez negativních důsledků pořádnou fotodávku!
My lidé, žijící ve městech, stále uvnitř sebe i navenek v příslušných zákonech a vyhláškách zápasíme s tím, co je vlastně tento náš společný prostor, na němž jsme nahuštěni, jaké vztahy k němu mít, jak se k němu chovat, jak s ním zacházet.... Jaký podíl na jeho utváření nám patří, jaký bychom měli mít, jaký je nám přiznán či naopak upírán...
V dobách budovatelského socialismu, kdy vznikala sídliště, z nichž fotografie jsou, to bylo nejspíš mnohem jasnější, než dnes. Velkostrukturu, po "smetení všeho starého a buržoazního", zajišťovali politicky správně ukotvení a prověření architekti, kteří bez valného zájmu o to, co by lidé přirozeně potřebovali, na svých stolech nalajnovali, kudy budeme jezdit a chodit, ať se nám to líbí, nebo ne - stovky ilegálních zkratek, vyšlapaných v trávnících, svědčí o této jejích aroganci, která se ostatně opírala o aroganci "jediné správné strany", která s námi zacházela úplně stejným způsobem... Vnitřní drobné struktury byly ale naopak často vytvářeny družstevnicky, tedy lidskou svépomocí. Ačkoliv správný kapitalista dnešních dnů se této myšlence pohrdlivě pousměje, tehdy si lidé vybudovali své domy a stejně tak jejich zelené okolí, měli v ruce každý stavební prvek, každý sázený stromek, keřík, květinu... To v důsledku znamenalo, že se v těchto lidech vyvinul přirozený vztah o tento vlastnoručně vybudovaný domov, a byl to vztah, díky osobní znalosti, důvěrný a láskyplný... Vyplýval z něj přirozený pocit starostlivosti, stálé péče o tento prostor.
Politické změny, postavené bohužel především na změně vlastnických poměrů, silně zasáhly do těchto vazeb. Mnoho lidí s touto zkušeností a vztahem již zemřelo, další se odstěhovali třeba do vlastních domů a vystřídali je v lepším případě noví vlastníci, nemající k domům a tím spíše jejich okolí žádný osobní vztah, v horším případně dočasní nájemníci, často charakteru "multi kulti", kteří nejenže nemají k tomuto území žádný pozitivní vztah, ale jsou nadto schopni a ochotni udělat zbývajícím pamětníkům starých časů z tohoto domova peklo na zemi.... Už nově systémem nastavená sebestřednost vede lidi k tomu, že mají vztah pouze k osobnímu vlastnictví "pod zámkem" jejich bytu, a navíc tento nový Babylon vnějších vztahů - nevztahů ještě tlačí na to, aby se zřekli jakékoliv participace na vnějším prostoru, nepálili si prsty zásahy proti bezohlednosti a vandalismu, nedělali ze sebe "šašky" tím, že by, navíc zadarmo, před panelákem okopávali nějaké kytičky za ironického přihlížení těch, kteří jsou domněle "nad věcí".... K tomuto postoji navíc přispívá zhoubná praxe, v níž si zvykáme na to, že na všechno máme firmy, které za nás udělají nejen všechny práce na zeleni kolem domu, ke které tak nemusíme mít žádný osobní vztah, ale že nám umyjí chodbu, vysmejčí byt - my už si zkrátka nechceme, a pak ani neumíme, ani zamést před vlastním prahem..... Alegoricky i doslova.
Naštěstí jsou tu ale ještě sem-tam "Donkichoti", kteří, vyzbrojeni motyčkou a hráběmi, hrdinně a dojemně vzdorují mocným přívalům NICOTY, valícím se ze všech stran... A touto "nemocí", kterou jsou v očích lhostejné části veřejnosti postiženi, se naštěstí sem tam nakazí i někteří další, takže je možno vidět, že se ostrůvky lidské péče a starostlivosti, laskavosti a osobního vztahu k tvořivé kráse na různých místech pomalu rozrůstají!
Podívejte se na tyto fotografie: Velerušná Havlíčkova ulice, řev aut, smrad z výfuků, horko rozpáleného asfaltu, obří hranáče paneláků s ne vždy přizpůsobivým osazenstvem - a tři metry vedle takovéto rajské zahrady, že máte dojem, že jste se ocitli ve vyhlášené botanické zahradě! Že by to udělala nějaká najatá firma za spoustu veřejných prachů? Ale kdepak - toto vše mají na svědomí, pokud vím, dvě seniorky, které v tomto rohovém domě žijí! A že je to jejich "svědomí" jaksepatří květnaté ! Musel by už být doslova robotem ten, kdo by při procházení kolem těchto domů ani trochu nepookřál, nepocítil radost z rozvíjející se krásy, neusmál se aspoň uvnitř osvěžujícím úsměvem... Je to opravdu velký dar, který takovíto lidé dávají těm, kdo se nechávají strhnout do převládající pustoty apatie.. Velký dar, za který jim nikdo žádný metál nedal, spíše musí denně zápolit s vandaly a bordeláři.... Ale navzdory všemu, dokud tyto paní můžou, jsem si jist, že zde ten malý ráj bude..... Co bude potom? Převezme někdo tuhle radost, která se těm šedým zdá jen zbytečným zdržováním? Nevím. Vím ale, že vytrvalou a spíše rozšiřující se péčí se už pomalinku inspirují i někteří obyvatelé přilehlých domů... Někde uvidíte předzahrádku stále jen s divokou trávou, kterou přejede s pořádnými kolejemi jen těžká sekačka Compagu, u vedlejšího vchodu však už je někde rozpačitá, někde už krásně bující květnatá zahrádečka, obehnaná aspoň provázkem, svědčícím o tom, že dotyční už pochopili, zažili, co to je mít k něčemu vnějšímu osobní vztah..... S každou novou zahrádečkou se rozvíjí i moje naděje, že ten náš svět snad ještě není tak úplně v pr....li....
Odmyslím-li si mutanty metající kolem sebe odpadky a někdy úmyslně škodící všemu hezkému, máme, nepřijde-li nečekaný sociální propad, možná našlápnuto k hezčímu hromadnému domovu - lidí, kterým už po letech ignorance začíná chybět ten živý, osobní vztah ke svému domovskému okolí, pod vlivem takovýchto krásných příkladů přibývá... znovu se zmocňují kousků půdy kolem domů. Nejtěžší je překonat prvotní ostych - jak už zasadíte první kytičky a ony rozkvetou, už vás to má a nepustí... Ve větších městech přibývá dokonce komunitních společenství, která se, byť ne vždy s velkou empatií úřadů, ujímají zpustlých pozemků a rozvíjejí na nich společné zahradničení na ekologickém základě, ilegální fantómové - zahradníci pobíhají po městě a osází kdejaký metr čtverečný opomenuté hlíny, případně i praky střílejí semena a cibulky do hald oplocených rumišť... Ale abychom byli spravedliví, i zdejší Compag, byť některé jeho kácecí zásahy s nedostatečnou výsadbou nejsou vždy přijatelné, se činí a snaží... Dá se s nimi i domluvit na jakési formě koexistence jejich a vaší péče o společný živý prostor... Ještě tak přidat větší zájem o podporu biodiverzity a více zapojit obyvatele, aby jen nečmukali za záclonou, co to tam zas kdo venku tropí...
Co na to městská reprezentace? Nevím, doufám, že aspoň na toto se ani nemusíme ptát... I když... třeba se mýlím, nevěřícně jsem zíral v Týví na reportáž z nějakého českého města, kde radnice nařídila lidmi vymazlené kvetoucí předzahrádky a skalky srovnat buldozerem se zemí a zavézt mulčovací kůrou..... Začínám se poohlížet po zemědělském nářadí, jmenovitě třeba cepu, kdyby třeba místní vrchnost napadlo něco podobného - totiž po vynuceném přesídlení z venkova do starší části města jsem také převzal radostnou péči o skalky před domem, které už bývalí pečovatelé pro věk nezvládali obhospodařovat....
Tak se přijďte podívat... Botanická zahrada svěžích seniorek se nachází u křižovatky Havlíčkovy a Erbenovy ulice... Potom si můžete udělat exkurzi do Severního panelákova, kde už předzahrádkaři ožili a kde ještě potenciálně spí... Myslím, že budete potěšeni. A zadarmo.....
Karel z lesa
.
.
.
.