Důně u Kněžmosta

Nebojte, nikam daleko...Jen do Kněžmostu.
Ačkoliv v okolí různých obcí lze zaznamenat tu drobnou, tu větší, ale vždy potěšitelnou snahu o přírodě blízké zkrášlení i zúčelnění krajiny bezprostředně k obci přiléhající, v Kněžmostě zašli o kus dál. Kdo o tom ještě nevíte, vybudovali tam v dlouhé terénní vlně zvané Důně, která se vine od obce směrem k Valečovu - pomologickou stezku. Možná pokud tam přijdete a nebyli jste tam předtím, mohlo by vám to připadat na první pohled jako obyčejný sad..to jste ale neviděli, kolik práce na projektu dokonce "poživatelného" lesoparku bylo uděláno...a to prosím bez toho, aby byla ochuzena divoká příroda, zde hlavně ve formě křovin a remízků, zachraňující ze zbývající biodiverzity, co je možno.
Z dříve stále neprostupněji zarůstajícího "pseudobuše"byla vytvořena velmi příjemná, esteticky  velmi klidově a světle působící kulturní krajina, jejíž blahodárné působení je umocněno přírodním TICHEM - přestože nedaleko vede souběžně značně frekventovaná silnice mezi Kněžmostem a Mnichovým Hradištěm, v Důních nic z toho neuslyšíte - jaká to úleva pár kroků od obce! Mělké údolí terénní vlny odfiltrovává naprostou většinu civilizačních hluků....A jste třeba starší, méně pohybliví, postižení? V celé délce jinak rovinatého lesoparku jsou umístěny velmi masivní lavice z, tuším, dubového dřeva, na nihž si odpočinete a oblažující scenerii náležitě vychutnáte. Někde je u lavic i stůl, kde si navíc vychutnáte například i svačinu. Pokud ale přijdete koncem léta či na podzim, nemusíte si svačinu nosit - můžete se zde zdarma doslova nacpat ovocem, co se do vás vejde! Kromě mnoha a m  noha jabloní a hrušní zde najdete v dřívější době i třešně a višně a v různých dobách zrání již brzo, jen co vyrůstající stromky začnou plodit, ochutrnáte roztodivné ovoce, o němž jste možná nikdy neslyšeli - dílčí ochutnávky najdete na přiložených fotografiích.
Pomologická stezka je vytvořena výsadbou příslušných tuzemských i cizokrajných stromů a keřů / invaze nepůvodních druhů bych se zde neobával../, doplněných vkusnými, a doufám, že stabilními, cedulkami se základními popisy a vyobrazeními. To, jako každá znalost, napomůže k vytváření osobnějších vztahů ke stromům, v kterých bychom neměli vidět jen "stroje na ovoce"...měli bychom se jim přiblížit duší. Můžeme tak poznat, jaké živé bytosti to, jakkoliv odlišné od nás, jsou....

V Indii mají takový pěkný zvyk: jelikož je tam mnoho velice chudých lidí /u nás se k tomu teprve postupně blížíme.../, může kdokoliv přijít do jakéhokoliv i soukromého sadu a na místě jíst, co sní. Nesmí si však nic odnášet ssebou. To tady v Důních, když si nasbíráte plnou tašku, nikdo vás s holí honit nebude, mnoho ovoce tam zůstane jaksi "na humus"...Jak to v Čechách  už bývá, někteří si tuto velkorysou obecní nabídku vyložili po svém, a tak tam občas zahlédnete auto s přívěsným vozíkem s hromadou pytlů, do nihž tito zřejmě velice chudí.....spoluobčané dosti obhrouble bidly střásají například velice bohatou loňskou úrodu...Každá koruna z moštárny dobrá, že......z obecního, jak se u nás dávno říká, "krev neteče"....Já bych spíše navrhoval, aby si pro zpracování přebytků ovocných pokladů městečko pořídilo moštárnu vlastní...Pro takový "Kněžmostský jablečňák" bez chemie z  a dostupnou cenu bych si z Boleslavi jezdil velmi rád.

V Důních nezapomněli ani na další rozměr této krajiny - na vyhlídky. je jich tam několik a upozorní vás na ně směrovky. Na konci pěšinky se opět rozvalíte na dubovou lavici a jakkoliv dlouhý pohled do ještě vcelku útěšné, místy ještě i hlouběji romantické krajiny vám přinese možná víc, než jen odpočinutí....To se člověku vybaví možná až později, ve víru a shonu všedních dnů.....
Ačkoliv většinou horuji spíše za zachovávání jakýchkoliv kousků "divočiny", tímhle lesoparkem jsem nadšen......A patriot a přírodomilec Pavel Kverek mi naznačil, ža toto ještě v Důních nebylo poslední slovo. Nezbývá se něž těšit!