Nová rozhledna na Čížovce u Kněžmosta

Po Mužském druhá nejhezčí vyhlídka v kraji...jen neznámá a nenavštěvovaná..Takové světlé místo vlídného, volného prostoru, s nezaměnitelným geniem loci..Však si ho všiml náš známý krajinář pan Najman a vtiskl ho na jedno ze svých pláten...
Mírný vrch s osobnostmi stromů - solitérů, které se, díky oné svobodě a vystavenosti rozmarným živlům, vždy tak specificky soustředěně rozvinou...Vévodí veliký javor v samém vrcholovém bodě, čítám tak 150 let....a nedaleká borovice u křižovatky, obří planá třešeň u zastávky autobusu, prosluněný borový hájek, kde se svalíte do voňavého stínu /netrefíte - li na lejno nějakého městského piknikáře/ a vyhlížíte do vcelku ještě laskavých dálek, k Bezdězu, Houseckým vrchům, někdy, když se exhalace vyfouknou větrem, i dál....
To místo rozdává tolik krásy, a přesto po mnohá léta trpělo....Vcelku nepochopitelný akt lidské brutální mentální erekce - na nejhezčím místě krajiny, které naši předkové ctili jako posvátné, vztyčit......obrovskou hromadu skládky. Místní, dozblba tradičně sem navážející všechno možné, ale hlavně nemožné, tomu říkali "čarodějnice"....
Takže oheň zde, jako za prastarých časů, opět plál, ale byl to oheň hnusný, arogantní a hloupý...Veškeré posvátno to tam, jen staré koberce, pneumatiky, zbytky barev, pytle petláhví, záchodová prkénka, sem tam nějaký pořezaný strom, který se už nehodil k rekonstruované haciendě...A lidé, zmateně zírající s flaškou něčeho pořádně tvrdého v ruce do  obřích čadivých plamenů, vrhajících se při  každém vhodném závanu větru do koruny a větví javoru....A kolem bordel, jako v těch zákoutích lidské duše....
 
No, někoho, kdo tam ctil to krásno, to bolelo, a tak se snažil přemýšlet, co s tím...Občas tam i někoho chytil při nové zavážce, ale  kromě konfliktu to nic nepřineslo..Tohle se tam přeci normálně dělá a dělají to všichni...Tak se ten někdo obrátil na některé, kteří to v jisté obci mohli ovlivnit...nějaké sliby, a zase dlouho nic, další čarodějnice, další ohořelé javorové větve...Až ten někdo našel někoho, kdo měl také ten přírodní útlocit...a možnost ve věci udělat svůj díl...ten první někdo navrhl druhému někomu, že kdyby se na tom jasném krásném rozhledu udělalo posezení pro turisty s pořádnými a vyváženými koši na odpadky, opatřené varovnými cedulemi a bloky proti vjezdu skládkujících aut, prospělo by se prestiži krajiny i příslušné obce, a problém by mohl být vyřešen...No a ten druhý někdo promluvil s třetím někým, který, když už žijeme v tragikomickém režimu vlastnění, toto území  /jaksi jakkoliv dočasně, dosmrtně, tedy iluzorně/ vlastnil...Nejdřív to moc nevypadalo, ale najednou se začaly dít věci....Dřevěné posezení pro turisty zde skutečně vzniklo, ale ze stavebního ruchu kolem bylo jasno, že to rozhodně není poslední slovo...A nebylo. Zničehonic zde začala růst zvláštní jehlanovitá věž, a z vyvěšené dokumentace bylo jasno - nedojdou-li peníze, bude zde další R O Z H L E D N A  po naší dosud ještě jakž takž krásné zemi!   Čížovka u Kněžmosta, na vrcholu mezi Drhlenami, Kamenicí a Malobratřicemi........

  Toto je současný stav - dostavuje se, obkládá, upravuje....Zatím tam ještě není konečný, oku úplně lahodící stav, ale rozhledna již stojí a co je myslím jisté, že skládkové čarodějníce už odletěly do nenávratna. Ten vysoký jehlan trochu také připomíná ohňovou hranici, která ale nevzplane - na ní zaplane jen vaše oko, až na ní vystoupáte, a v lepším případě i srdce.....krajina přeci není jen nějaká terénní nerovnost.......

....A ještě jedna věc: Když jsem vám v článku o nových rybnících u Drhlen doporučoval, abyste poťukali a přiložili ucho k zábradlí u hráze, abyste slyšeli Vesmír, myslel jsem to vážně...Znovu a jinak můžete naslouchat Vesmíru, pokud k rozhledně na Čížovce přijdete za větrného počasí. každý z kovových točitých schodů působí jako jedna struna větrné harfy, a že schodů je dost, výsledkem je symfonie větrného skladatele...Že není přísně harmonická a zní spíše jako sborový zpěv oněch čarodějnic, které se ze zlých změnily v ochranné a sídlí nyní v bleskné špici rozhledny? Právě ona nelidská harmonie jiného řádu je tím, co vás může, někdy až do hloubi duše,vytrhnout z navyklých schémat a životních klišé....uslyšíte bezednou svobodu prostoru, z níž jímá závrať, ale zároveň v nás oživuje hlubinu podstaty, jinak nevnímanou......
Tak nejdéle na jaře provětrejte pedály směr Čížovka, to už bude jistě vše hotovo a přístupno......A pozdravujte ode mně krásný javor...
 
 
 
               Karel z lesa