Ekologická výchova od kolébky ke hrobu

Většina městských ale i venkovských dětí dnes vyrůstá izolovaně od přírodního prostředí.
Nejen marketingově pěstovaný trend přehnané hygieny až sterility prostředí a snaha maminek poskytnout svým ratolestem to nejlepší vedou k odcizení mláďat Homo sapiens od jejich přírozeného (= přírodního) prostředí, které potřebují pro zdravý a plnohodnotný rozvoj svých smyslů, instinktů (např. rozpoznání nebezpečí) a tvořivosti. Všechny sofistikované stavebnice a hračky, ale i nákladná dětská hřiště se všemi promyšlenými atrakcemi, dokážou poskytnout pouze malý zlomek smyslových podnětů a tvořivého potenciálu, který nabízí ty nejobyčejnější přírodní zdroje: hlína, voda, bláto, klacíky, šišky, stromy apod. Kolika způsoby se nechá spontánně tvořit z rozmanitosti přírodních materiálů, ve srovnání s variabilitou nabízenou bezpečnými dětskými hřišti a zahradami mateřských škol (vzpomeňte si na dlouhotrvající spontánní hry s kamínky a hrázemi u potůčku či v kaluži, s pískovými hrady a jezírky na pláži a pískovišti či domečky pro skřítky v lese). Výzkumy (1) ukazují, že dnešní (nejen) městské děti trpí smyslovou deprivací a možností samostatně rozvíjet přirozenou schopnost odhadovat míru rizika. Ve snaze vytvořit bezpečné prostředí je totiž izolujeme od jakéhokoliv možného nebezpečí a potlačujeme tuto jejich přirozenou schopnost, geneticky danou už nejmenším dětem. Výsledkem jsou pak často školní děti, které se nejen neumějí pohybovat v neupraveném terénu, ale nemají ani strach z výšky a jiných nebezpečných situací a paradoxně jsou mnohem zranitelnější, než „děti divočiny“. V SRN začaly vznikat mateřské školy, které stavějí na přírodě blízkém tvořivém prostředí školní zahrady a dopřávají i nejmenším dětem svobodu experimentovat s přiměřenou mírou nebezpečí (1). Podobným trendem jsou zvláště ve Skandinávii rozšířené lesní mateřské školky, které nemají žádné či jen minimální zázemí (např. stan či jurtu) a veškerý program probíhá v každém ročním období a za každého počasí v přírodě (u nás se snaží o.s. Ekodomov provozovat lesní MŠ Šárynka v Praze)
Pozitivní vztah k přírodě vzniká u dětí, které v raném věku (0-7 let) opakovaně prožívaly pozitivní zkušenosti v přírodě ve společnosti blízké dospělé osoby (rodiče, učitelky MŠ,..) (2). Pokud je pravda, že nelhostejný vztah k životnímu prostředí a zvažování svého dopadu na něj v pozdějším věku se rozvíjí hlavně díky tomuto ranému kontaktu s přírodou, je to velká výzva pro rodiče a učitelky mateřských škol.

Ve školním věku se odcizení od vlastních biologických potřeb i přírodního prostředí ještě prohlubuje. Děti nezřídka začínají všední den snídaní cornflakes, granulí či jiných potravin, jejichž prvotní surovinu mohou jen těžko identifikovat. Poté je rodiče autem odvezou do školy, kde tráví celé dopoledne nepřirozeným klidným sezením v lavicích, aby je pak odpoledne rodiče či prarodiče převáželi z jednoho kroužku na druhý. Zbytek dne pak tráví většinou osaměle u PC či televize, případně ve virtuálním kontaktu s pomocí ICQ či Facebooku se svými vzdálenými společníky. Je moderním trendem trávit i víkendy a dovolené v umělém prostředí letovisek a rekreačních středisek a uměle vytvořených atrakcí. Výrazně chybí dostatek času a prostředí pro spontánní neorganizované aktivity s vrstevníky, tak potřebné pro rozvoj v tomto věku (dobrodružné výpravy, stavění bunkrů, konstruování vozítek, lezení po stromech,..).

V dospělosti se pak snadno stáváme obětí své vlastní pohodlnosti a sociokulturního tlaku okolí a bezbolestně přijímáme a spoluvytváříme odcizení od vlastní přirozenosti. Rádi se necháváme ovlivňovat reklamou, nabízející spousty zbytečností, bez kterých už se nikdy neobejdeme a díky své pohodlné závislosti na nich se stáváme nesvobodnějšími (kolik čtyřicátníků by jelo na dovolenou pod stan?). Lidský svět, ve kterém se odehrává většina našich aktivit, existuje jako jakýsi ostrov, zdánlivě nezávislý na ostatním prostředí, zdrojích a důsledcích našich aktivit. Proces odcizení od prostředí, na kterém fyzicky závisí naše existence, byl dovršen – největšími ekoignoranty jsou dnes statisticky lidé od 50 let nahoru..